Obsah článku
Velrybu Timmy, která týdny trápila záchranáře opakovaným uváznutím na mělčinách v Baltském moři, konečně vypustili na volné moře. Keporkak vyplaval ze záchranného člunu v průlivu Skagerrak — ale to, co přišlo potom, nedává odborníkům spát.
Okolo 08:45 vyplaval. A pak se potopil
Timmy opustil nákladní prostor záchranného člunu přesně v 08:45 středoevropského času. Asi 70 kilometrů od dánského města Skagen, uprostřed průlivu Skagerrak, se keporkak poprvé po dlouhých týdnech ocitl ve volné vodě. Kolem něj konvoj lodí, nad ním otevřené nebe a pod ním konečně dost hluboká voda.
„Zatím plave sama a tím správným směrem,“ řekla Karin Walterová-Mommertová ze záchranné iniciativy agentuře AFP. Podle serveru Bild.de se Timmy krátce po vypuštění vynořil u jedné z tažných lodí, vydechl — a zase se potopil. Nikdo v tu chvíli nevěděl, jestli se ještě vynoří.
Příběh, který začal v březnu
Keporkak, starý odhadem čtyři až šest let, se přinejmenším od začátku března pohyboval v Baltském moři — místě, kde se velryby tohoto druhu běžně nevyskytují. Jejich domovem je Atlantský oceán. V noci na 23. března poprvé uvázl na mělčině u města Timmendorfer Strand nedaleko Lübecku. Právě podle tohoto místa dostal své jméno.
S lidskou pomocí se tehdy podařilo Timmyho osvobodit a vyplavit do hlubších vod. Jenže keporkak se vracel. Znovu a znovu zůstával na mělčině. Jako by hlubina pro něj nebyla dost lákavá — nebo jako by už neměl sílu v ní zůstat. Velryba Timmy uvázla potřetí. Co záchranáři zjistili, je zdrcující — a právě tehdy soukromá záchranná iniciativa rozhodla o radikálním plánu.
Člun, který se dá zčásti zatopit
Záchranáři nakonec přistoupili k odtažení velryby na volné moře. Použili speciální nákladní člun, jehož prostor je možné zčásti zatopit — aby keporkak přežil transport v co nejpřirozenějších podmínkách. Cesta z německých mělčin až do průlivu Skagerrak trvala dlouhé hodiny.
Timmy má na sobě GPS vysílač. Záchranáři díky němu sledují každý jeho pohyb — kde se vynoří, kam zamíří, jak hluboko se potápí. Tyto údaje ale nejsou veřejně dostupné. O osudu velryby se svět dozvídá jen to, co záchranný tým sám zveřejní. Velrybu Timmyho zachraňují týdny. Odborníci žádají jediné — a právě teď se ukazuje, proč byl každý den prodlení tak riskantní.
V tlamě má kusy rybářských sítí
Zdravotní stav Timmyho je špatný. To záchranáři věděli už před transportem. Keporkak strávil na mělčinách příliš dlouho a jeho tělo na to doplatilo. V tlamě má kusy rybářských sítí — a nikdo s jistotou neví, jestli dokáže přijímat potravu.
Po týdnech na mělčině navíc není jasné, zda zvládne normálně plavat a potápět se. Právě schopnost potápění je pro keporkaky naprosto zásadní — bez ní se nedokážou sami uživit. Kůže Timmyho je poškozená a potřebuje čas na zahojení. Každý den bez jídla ale znamená další oslabení.
Odborníci jsou skeptičtí
Organizace Whale and Dolphin Conservation (WDC) jasně definovala, co by záchrana skutečně znamenala: „O záchraně bude možné mluvit teprve tehdy, když bude velryba zpátky v severním Atlantiku a udrží se dlouhodobě naživu, až se jí zcela zahojí kůže, bude samostatně vyhledávat potravu, přibere na váze a bude se chovat tak, jak to odpovídá její přirozenosti.“
Samotné vypuštění do moře tedy ještě nic neznamená. Odborníci upozorňují, že zesláblý kytovec může znovu cíleně zamířit k pobřeží. Jako by mělčina pro něj představovala jakousi falešnou bezpečnost — místo, kde nemusí bojovat s proudy a hloubkou.
Dánsko: Uvízlé velryby se nezachraňují
Zajímavý postoj zaujalo dánské ministerstvo životního prostředí. Podle něj se uvízlí mořští savci z principu nezachraňují. Jde prý o „přirozeně se vyskytující jev“ a velryby by neměly být „rušeny a zachraňovány pomocí různých lidských zásahů“.
Tento přístup ostře kontrastuje s týdny trvající záchrannou operací, kterou sledovaly miliony lidí v Německu i zahraničí. Příběh Timmyho se stal symbolem — otázkou, jestli má člověk právo zasahovat do přírody, i když to myslí dobře. Rybář si všiml špičky v břehu řeky. To co vykopali, nečekal nikdo — i v tomto příběhu příroda ukázala, že má vlastní pravidla.
GPS vysílač běží. Ale co dál?
Teď záleží na jediném — jestli Timmy zamíří správným směrem. Do severního Atlantiku. Pryč od pobřeží, pryč od mělčin. Každá hodina, kdy plave tím správným směrem, je malé vítězství. Každá hodina, kdy se přibližuje k pobřeží, je důvod k obavám.
Záchranáři sledují signál z GPS vysílače a čekají. Svět čeká s nimi. Keporkak starý čtyři až šest let, se sítěmi v tlamě a poškozenou kůží, plave někde v průlivu Skagerrak. Sám.
Dokáže to? Zvládne najít cestu zpátky do Atlantiku, začít lovit a přežít? Na to zatím neumí odpovědět nikdo — ani ti, kteří pro jeho záchranu udělali maximum.
Držíte Timmymu palce? Sdílejte — ať se o jeho příběhu dozví co nejvíc lidí. A pokud vás fascinují příběhy, ve kterých příroda překvapí, přečtěte si tenhle — taky vám spadne čelist.
Zdroje
