Obsah článku
Dvanáctitunový keporkak Timmy uvázl na mělčině u německého pobřeží už potřetí. Celý svět sleduje zoufalé pokusy o jeho záchranu — jenže odborníci přišli se zprávou, kterou nikdo nechce slyšet.
„Nechte ho zemřít.“ Slova, která zlomila tisíce srdcí
Mořský biolog a odborník na velryby Fabian Ritter to řekl přímo: záchranné pokusy by měly skončit, protože Timmyho už jen trápí. „Zdá se, že to lidé prostě nedokážou snést. Chtějí, aby se velrybě pomohlo,“ uvedl. „Ale myslím, že se tyto snahy nyní už míjí s blahem velryby.“
Podle Rittera veřejnost prostě není zvyklá na pohled na umírající zvíře. „Divoká zvířata umírají všude na světě,“ dodal. S Timmym je ale spojeno příliš mnoho emocí. Jeho osud sledují německá i světová média. Živé přenosy z místa záchrany běží na desítkách kanálů.
Tři uváznutí za měsíc. Každé horší než to předchozí
Keporkakové se běžně vyskytují v Atlantském oceánu. Timmy ale od začátku března z neznámého důvodu plaval v Baltském moři. V noci na 23. března poprvé uvázl na mělčině u města Timmendorfer Strand nedaleko Lübecku. S lidskou pomocí se osvobodil.
Krátce nato uvázl podruhé, tentokrát nedaleko Wismaru. Díky zvýšení hladiny moře se mu podařilo odplout. Potřetí keporkak uvázl 31. března na písčině u ostrova Poel. Na stejném místě ležel téměř tři týdny.
V pondělí se velryba na dvě hodiny dokázala z mělčiny vyprostit. Pak ale uvázla znovu — na místě opodál. Úřady oficiálně vzdaly pokusy o záchranu.
Soukromá iniciativa odmítla vzdát naději
Když úřady ustoupily, převzala záchrannou akci soukromá iniciativa. Financují ji dva podnikatelé — chovatelka koní Karin Walterová-Mommertová a zakladatel řetězce Media-Markt Walter Gunz.
Ochranáři kolem kytovce vytvořili bariéru z pytlů, aby nesklouzával dál do mělčiny. Pokryli ho vlhkými bílými látkami. Na místo přijel bagr, který odstraňuje písek pod zvířetem, aby se mohlo samo dostat do hlubších vod.
Zdravotní stav Timmyho ale není dobrý. Keporkak měří 12,35 metru, je 3,2 metru široký, 1,6 metru vysoký a váží zhruba 12 tun. Při klesající hladině moře ho drtí jeho vlastní vnitřní orgány. Hladina ve Wismarské zátoce měla mírně stoupnout odpoledne, večer se ale čekal opětovný pokles.
Timmy změnil pohled lidí na velryby
Ať už příběh dopadne jakkoli, Timmyho osud přinesl jednu hmatatelnou změnu. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) lidé díky němu začali výrazně víc přispívat na ochranu velryb. Za poslední čtyři týdny WWF uzavřela 113 adopčních smluv — v předchozích čtyřech týdnech jich bylo pouhých 15.
Peníze z těchto smluv putují na kontrolu dodržování zákazu lovu velryb i na opatření proti úhynu velryb a delfínů zamotaných v rybářských sítích.
Příběh jedné ztracené velryby v Baltském moři tak rozhýbal tisíce lidí po celém světě. Otázka zní: kde je hranice mezi záchranou a prodlužováním utrpení? Něco podobného si klademe i u jiných zvířat — záběry z českých kravínů odhalily něco, na co se nedá dívat.
Emoce vs. příroda
Biolog Ritter pojmenoval to, co mnozí cítí, ale nepřiznají. S Timmym se ztotožnily miliony lidí. Dali mu jméno. Sledovali ho přes kamery. Přáli mu, aby přežil. Jenže příroda nefunguje na přání.
Keporkak, který opakovaně uvázne na mělčině v moři, kam nepatří, vysílá jasný signál. Odborníci ho čtou jinak než veřejnost. A možná mají pravdu — i když je to pravda, kterou nechceme slyšet.
Co si myslíte vy? Měli by záchranáři pokračovat, nebo je čas Timmyho nechat jít? Napište nám svůj názor do komentářů — a pokud vás příběh zasáhl, sdílejte ho. Někdy je třeba o těchto věcech mluvit nahlas.
Zdroje
