Obsah článku
Dva soudy tvrdily, že na kamerovém záznamu vidí ženu. Třetí soud na stejném videu uviděl psa. A pak se do sporu vložil Ústavní soud — a jeho rozhodnutí překvapilo všechny zúčastněné.
Nůž, klíče od auta a slovní roztržka
Celý příběh začal v lednu 2023 na Mostecku. Odsouzený muž přijel před dům nového majitele nemovitosti. Mezi oběma muži vypukla slovní roztržka. Trestanec měl během hádky vytáhnout nůž. Vyděšený majitel mu raději odevzdal klíče od auta.
Muž s nožem odjel pryč — i s osobními věcmi rodiny nového majitele. Při odjezdu ještě zavolal, ať mu pošle číslo účtu, že mu peníze vrátí. Justice celý incident posoudila jako vydírání.
Trestanec se bránil jinak. Tvrdil, že si pro auto přijel podle předchozí domluvy. Žádný nůž, žádné vyhrožování. Jenže proti němu stál jeden klíčový důkaz — kamerový záznam z místa před domem.
Manželka, nebo pes? Soudy se neshodly
A tady se případ změnil v něco, co by čekal málokdo. Spor se totiž stočil k otázce, kdo vlastně na videu je. Manželka nového majitele potvrzovala verzi o noži. Její přítomnost u incidentu tedy hrála roli.
Mostecký okresní soud i odvolací krajský soud shodně prohlásily, že na záznamu vidí nového majitele a jeho manželku. Dva stupně justice, stejný závěr.
Pak se případ dostal k Nejvyššímu soudu. Ten si video také pustil. A prohlásil něco naprosto odlišného. Na záznamu prý není žádná žena — je tam majitel a pes.
Pes, nebo manželka. Dva soudy vidí jedno, třetí soud vidí druhé. Na stejném videu. Zní to jako scénka z komedie, ale šlo o reálný trestní případ s reálnými důsledky pro odsouzeného muže.
Nejvyšší soud mávl rukou — prý to stejně není podstatné
Nejvyšší soud celou záležitost s videozáznamem smetl ze stolu. Ať je na videu kdokoli — manželka, pes, nebo kdokoli jiný — trestanec byl podle Nejvyššího soudu usvědčen i bez tohoto důkazu. Video prý nebylo podstatné.
Jenže tady se ukázal zásadní problém. Nižší soudy, které případ posuzovaly dříve, video za podstatný důkaz považovaly. Krajský soud ho dokonce výslovně označil za významný. A najednou přišel Nejvyšší soud a bez vlastního dokazování řekl — ne, to je vedlejší.
Odsouzený muž se proto obrátil na poslední instanci. Na Ústavní soud. A kritizoval právě způsob, jakým soudy provedly důkaz kamerovým záznamem. Podobné případy, kdy se justice zamotá do vlastních rozhodnutí, nejsou tak výjimečné, jak by se mohlo zdát — stát třeba posílal důchod mrtvé ženě 15 let, než si toho někdo všiml.
Ústavní soud dal za pravdu trestanci
Senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem se postavil na stranu odsouzeného. Rozhodnutí bylo jednoznačné — Nejvyšší soud pochybil.
Podle verdiktu Ústavního soudu nemůže Nejvyšší soud bez vlastního dokazování přehodnotit důkaz, který nižší soud vyhodnotil jako potenciálně významný. Jinými slovy — nemůžete říct „na videu je pes, ne žena“ a zároveň tvrdit, že jste video sami řádně neprověřovali.
Kühn navíc poukázal na další problém. Nejvyšší soud měl případ předložit velkému senátu trestního kolegia. Proč? Protože judikatura Nejvyššího soudu v otázce, jak správně provádět a protokolovat důkaz v podobě videozáznamu, je nejednotná. Jeden senát to dělá tak, druhý jinak.
„Za situace, kdy je judikatura Nejvyššího soudu v této otázce nejednotná, měl rozhodující senát Nejvyššího soudu věc předložit velkému senátu,“ konstatoval soudce Kühn.
Co bude dál
Případ se teď vrací zpět k odvolacímu ústeckému krajskému soudu. Ten musí znovu přehrát sporné video. Tentokrát musí trestanci umožnit, aby se k záznamu vyjádřil. A hlavně — soud musí jasně rozhodnout, zda je video významným důkazem, nebo ne.
Dva roky soudních tahanic. Čtyři soudní instance. A jeden kamerový záznam, na kterém jedni vidí manželku a druzí psa. Případ z Mostecka zní absurdně, ale odkrývá zásadní mezeru v tom, jak české soudy pracují s videodůkazy.
Nemáte jednotný postup pro vyhodnocení videa? Pak se vám snadno stane, že okresní soud vidí na záznamu ženu, a Nejvyšší soud tam najde čtyřnohého tvora. A odsouzený mezitím čeká, jak to celé dopadne.
Mimochodem — když rodina slyšela bouchání z hrobu, pitva odhalila pravdu, která byla stejně překvapivá jako tenhle soudní verdikt. A pokud si myslíte, že podivné příběhy se dějí jen v Česku, přečtěte si, co celníci našli pod oblečením jedné cestující na letišti.
Co myslíte — vidí na tom videu skutečně každý něco jiného? Podělte se o svůj názor v komentářích.
Zdroje
