Obsah článku
Téměř patnáct let posílal stát důchod ženě, která už dávno nežila. Na jejím bankovním účtu se nahromadilo 1,7 milionu korun. Když se na chybu konečně přišlo, úřad po dceři zesnulé požadoval zaplacení tisíců korun — za bankovní poplatky.
Dopis s červeným pruhem
Paní M. žila svůj život. Mámu řádně pochovala, úmrtí nahlásila úřadům, měla i úmrtní list. Udělala všechno, co měla. Po téměř patnácti letech jí přišel úřední dopis s červeným pruhem a v něm zpráva, které nemohla uvěřit.
Stát celou dobu posílal důchod její zemřelé matce. Měsíc co měsíc. Rok co rok. Peníze pravidelně přistávaly na bankovním účtu zesnulé, aniž by si toho kdokoli všiml.
„Bylo to vlastně konečně za mnou, žila jsem si svůj život,“ popsala paní M. pro TN.cz. Jenže systém selhal. A selhal pořádně.
1,7 milionu na účtu mrtvé ženy
Bankovní účet zesnulé zůstal po celou dobu aktivní. Důvod? Pravidelné příchozí platby — tedy ten samý důchod — bránily jeho automatickému zrušení. Banka neměla důvod účet uzavřít, protože na něj stále přicházely peníze.
Postupně se na účtu nashromáždilo zhruba 1,7 milionu korun. Odborníci označují celou situaci za mimořádně neobvyklou. Podobný případ se v praxi prakticky nevyskytuje.
Kde se stala chyba? Podle dostupných informací problém vznikl v komunikaci mezi úřady. Matrika má povinnost hlásit úmrtí České správě sociálního zabezpečení. Někde v tomto řetězci se informace ztratila — a důchod se vyplácel dál, jako by se nic nestalo.
Pokud vás zajímá, jak je na tom český důchodový systém obecně, podívejte se na to, jaká tvrdá rána čeká ženy v důchodu. Čísla mluví za vše.
Úřad chtěl po dceři zaplatit poplatky
Jako by samotný šok nestačil, překvapení pokračovalo. Česká správa sociálního zabezpečení po paní M. požadovala zaplacení 7 758 korun. Nešlo přitom o vrácení důchodu — šlo o bankovní poplatky za vedení účtu.
Logika úřadu? Dcera účet zdědila. Poplatky za jeho vedení se během let strhávaly z důchodu, na který zesnulá už neměla nárok. Vznikl tedy dluh. A ten měla podle ČSSZ zaplatit dědička.
Představte si to. Stát udělá chybu, patnáct let posílá peníze mrtvé osobě — a pak chce po pozůstalé, aby zaplatila náklady, které jeho vlastní pochybení způsobilo. Zní to absurdně, ale přesně tak to bylo.
Mimochodem, číslo od ČSSZ ohledně předčasného důchodu taky nikoho nepotěší.
Banka se postavila na stranu dcery
Situaci nakonec řešila bankovní ombudsmanka. A rozhodla jednoznačně. Banka se postavila na stranu paní M. a prohlásila, že po ní peníze požadovat nebude. Poplatky uhradila sama.
Banka zároveň vysvětlila zásadní věc — bez ukončeného dědického řízení nemohla s účtem nijak nakládat. Účet tak celých patnáct let běžel na jméno zesnulé a nikdo do něj nemohl zasáhnout. Systém jednoduše fungoval dál sám od sebe, bez jakéhokoli lidského zásahu.
Celý případ otevírá nepříjemné otázky. Jak je možné, že matrika nahlásí úmrtí, ale ČSSZ se o něm nedozví? Kolik podobných případů ještě existuje, aniž by o nich někdo věděl? A kam vlastně putují ty nahromaděné peníze?
Co se stane s 1,7 milionu korun?
Peníze na účtu zesnulé pochopitelně nejsou „výhra“. Stát bude požadovat vrácení neoprávněně vyplaceného důchodu. Celá částka by se měla vrátit zpět do systému. Dcera z těch peněz nedostane nic — naopak, málem by ještě doplácela tisíce za bankovní poplatky.
Případ ukazuje, jak snadno může selhat propojení mezi úřady. Jedno přehlédnutí, jedna ztracená informace — a stát patnáct let posílá peníze do prázdna. Když se podíváte na to, jak funguje důchodový systém v jiných zemích, je jasné, že jinde takové věci řeší úplně jinak.
A ještě jeden detail na závěr. Paní M. udělala všechno správně. Nahlásila úmrtí. Měla úmrtní list. Žila svůj život v přesvědčení, že je vše vyřízené. Přesto jí po patnácti letech přistál v poštovní schránce dopis s červeným pruhem.
Zkontrolovali jste někdy, jestli úřady opravdu zpracovaly všechno, co jste jim nahlásili? Po přečtení tohoto příběhu to možná stojí za zvážení. Podělte se o tenhle článek s blízkými — ať vědí, že ani „vyřízená“ záležitost nemusí být tak vyřízená, jak se zdá.
Zdroje
