“Mám 67 let a žiji sama. chtěla jsem se přestěhovat k dceři, ale odmítli to. Jak žít dál, nevím. “

0
(0)

Jan , 21. 08. 2024

Není nic neobvyklého na to, že lidé ve velkých městech žijí často samotě. Tisíce lidí, ale nikdo, na koho bychom se mohli kdykoliv obrátit. Pro staršího člověka je tato situace o něco horší, protože ve vyšším věku je málo lidí schopných získat si nových známých.

Osamělost ve stáří názor odborníka

Pokud i vy máte někoho, komu by pomohlo zbavit se pocitu osamělosti, následující informace vám určitě pomohou.

"Mám 67 let a žiji sama. Můj manžel je už dávno po smrti. Stále pracuji, protože je to jediné zaměstnání, které mě dokáže ochránit před nudou. V posledních letech žiji jako automat - z ničeho se netěší.

Nemám žádné záliby, ani si je nehledám, už jsem na to i tak stará. Navrhla jsem synovi s jeho rodinou (má tři děti), aby se přestěhovali do mého bytu, ale moje nevěsta je proti. Je jasné, že nechce žít s cizí starou ženou pod jednou střechou.

Chtěla bych se přestěhovat ke své dceři, ale i ta už má rodinu a nechtějí si k sobě nastěhovat starého člověka. I když jejich často navštěvuji a vždy se z toho těší. Dají mi čaj, jídlo a vyslechnou. Čím častěji k nim přijdu, tím méně se mi chce jít domů. No musím ... "

Tamara se zamýšlí, jak se má zachovat v takové situaci

Není to přece normální, že život, ačkoli v úctyhodném věku, nás zcela přestane těšit.

V tomto příběhu je jedinou dobrou zprávou, že žena se sama zamyslela nad nenormálnosti této situace a začala hledat způsoby, jak ji vyřešit.

V takovém případě má šanci

"Věkem je nedostatek entuziasmu a touhy znakem deprese. Proto Tamara nic nepokazí, pokud se rozhodne poradit s neurologem, psychologem nebo psychoterapeutem, " prozradila psycholožka Arina LIPKIN.

Odbornice je přesvědčena, že v moderním světě by se 67-letý člověk neměl cítit staře. V dané situaci není problém, pokud si děti nepřejí vzít k sobě staršího člověka. Dospělé děti si cení osobní prostor, kde mají své pohodlí, které potřebují.

"Tamara by měla zbavit představy, že lépe se jí bude žít s jejími dětmi. Koneckonců, její cesta je odlišná - naplnit si svůj život prostřednictvím vlastní iniciativy. Navštívit akce, které se konají v blízkosti, vidět místa, kam se jí dosud nepodařilo dostat. Potřebuje novou sociální zkušenost, " tvrdí psycholožka.

Zdá se, že naše hrdinka by se měla na situaci dívat z jiného úhlu

Koneckonců, pokud jsou děti zaneprázdněné se svými starostmi a nechtějí s ní žít, pak jejich názory nelze změnit násilím či vydíráním. Tak proč si nesplnit touhy, které by vedly k naplnění našeho vlastního života?

V okolí je mnoho zajímavých aktivit. A ve stáří, když má člověk stále dost síly a spoustu volného času, kdy může dokončit věci, se kterými začal ještě během své mládí, ale neměl čas a prostor pro jejich realizaci.

Horším řešením je, pokud se člověk zavře do kruhu jednoduchých zájmů jako je sledování televize, chození na polikliniku nebo do obchodu. Úzký okruh každodenních činností, které se nemění, je živnou půdou pro neustálý pocit osamělosti.

V současné době jsou schopnosti člověka v jakémkoliv věku mnohem větší a bylo by hloupé, kdyby je nevyužili. Někdo se požehná, když už má dospělé vnoučata a jiný si po odchodu do důchodu najdou nový koníček.

Velká odpovědnost však zároveň leží na bedrech mladší generace. Koneckonců, je to v moci dětí a vnoučat, aby učinily vše potřebné, aby jejich blízký člověk neztratil zájem o život, dokonce ani ve stáří.