Obsah článku
Petra Wünschová zemřela 28. září 2026 po těžké nemoci. Bylo jí 52 let. Psycholožka, arteterapeutka a zakladatelka prvního českého centra pro týrané a zneužívané děti odešla příliš brzy – ale svou stopu zanechala v tisících dětských příbězích, v zákonech, které pomohla prosadit, a v celé generaci odborníků, které svou prací inspirovala.
Dvacet pět let po boku těch, které nikdo neposlouchal
S týranými dětmi začala Petra Wünschová pracovat v roce 2001. Tehdy působila v azylovém domě, kde se poprvé tváří v tvář setkala s dětmi poznamenaných domácím násilím. Jejich osudy ji zasáhly natolik, že se jim věnovala po zbytek profesního života.
V roce 2015 v Praze otevřela Centrum Locika – první zařízení svého druhu v Česku, které se soustředilo výhradně na přímou pomoc dětem, jež zažily násilí nebo zneužívání. Do jeho vzniku vložila vše, co za léta klinické práce nashromáždila.
Čtyři tisíce šest set dětí, kterým Locika pomohla
Od otevření Centrum Locika přímo podpořilo 4 600 týraných a zneužívaných dětí. Ale dopad Wünschové práce šel mnohem dál než jen za dveřmi terapeutické místnosti. Centrum systematicky vzdělávalo policisty, pracovníky OSPOD, učitele i soudce – všechny, kteří se s ohroženými dětmi setkávají v praxi.
Součástí Lociky bylo také první české Dětské advokační centrum. Jeho smyslem je provázet dětské oběti trestním řízením tak, aby je systém sám o sobě ještě víc nezranil. Nešetrně vedený výslech na policii totiž může dítě traumatizovat znovu – a právě tomu chtěla Wünschová předcházet.
Zákon, o který bojovala roky a který nakonec platí od ledna 2026
Petra Wünschová se nikdy nespokojila jen s pomocí v akutní krizi. Chtěla změnit to, jak celá česká společnost o bití dětí přemýšlí. Dlouhé roky prosazovala novelu občanského zákoníku zakazující tělesné tresty ve výchově – a narážela přitom na zarputilý odpor zákonodárců, kteří výprask považovali za věc rodiny, do níž stát nemluví.
Wünschová je nenechávala na pokoji. Trpělivě vysvětlovala, že smyslem zákona není stíhat rodiče za jedno nerozvážné plácnutí, ale zlomit vzorec, který se předává z generace na generaci. Přirovnávala to ke kouření: „Moje generace ještě kouřila u kávy v kanceláři. Mým dospělým dětem to už přijde nepředstavitelné,“ říkala pro časopis Heroine.
Od 1. ledna 2026 jsou v Česku tělesné tresty a ponižující zacházení ve výchově výslovně zakázány zákonem. Petra Wünschová se toho dočkala.
Rodičům, kteří se nedokážou ovládnout, nabízela konkrétní cestu ven
Netrestala ani neodsuzovala rodiče, kteří své děti bijí. Věděla, že za impulzivním násilím často stojí vlastní nezpracované trauma nebo naprostá bezradnost. „Usilujeme o to, aby rodič sám došel k tomu, že to není v pořádku, a zvolil terapii nebo zavolal na podpůrnou linku. V těch prvních fázích stačí málo a zabráníme tomu, aby se vztah s dítětem nenávratně poškodil,“ vysvětlovala.
Rodinám doporučovala kurzy zvládání vzteku nebo rodičovských kompetencí. Centrum Locika přitom fungovalo jako konkrétní místo, kam se obrátit – nejen pro dítě, ale i pro rodiče samotné.
Nemoc ji nezastavila, hlas propůjčovala dětem až do konce
Poslední rok svého života prožívala Petra Wünschová s těžkou nemocí. Přesto nemlčela. Veřejně upozorňovala na nedostatek specialistů v oblasti dětského duševního zdraví a zastávala se těch, kteří se hájit sami neumí. Nemoc ji vytěsnila z praxe, ale ne z veřejného prostoru.
Psychiatr Peter Pöthe po její smrti napsal: „Nevím o nikom, kdo by pro ochranu ohrožených a traumatizovaných dětí v naší zemi, a patrně i v kontextu celé EU, udělal více než Petra Wünschová.“
Její kolegové z Centra Locika ji popsali jako člověka, který zásadně přispěl k tomu, aby se o násilí na dětech v Česku začalo otevřeně mluvit – a aby děti, které ho zažívají, mohly dostávat včasnou odbornou pomoc. „Zůstává v tisících dětských příběhů, kterých se dotkla, v lidech, které inspirovala, i ve změnách, které dokázala prosadit,“ napsali.
