Obsah článku
Petra Wünschová zemřela ve věku 52 let. Žena, která v roce 2015 v Praze založila centrum Locika – vůbec první specializované středisko v Česku zaměřené na dětské oběti násilí v rodině – odešla příliš brzy. Zprávu o jejím skonu zveřejnilo centrum na svých sociálních sítích v noci na úterý, oznámili ji také Petřini blízcí na jejím osobním profilu.
Co bylo centrum Locika a proč vzniklo
Petra Wünschová stála za myšlenkou, která v českém prostředí neměla precedent. Centrum Locika, které otevřela před více než deseti lety, jako první v zemi nabídlo ucelenou odbornou podporu dětem, jež v rodině zažily násilí. Nešlo jen o krizovou pomoc – centrum provázelo děti i trestním řízením, takže nemusely svou výpověď opakovat znovu a znovu před různými institucemi.
Vedle přímé práce s dětmi a jejich rodinami Locika připravovala vzdělávací kurzy pro učitele a sociální pracovníky a poskytovala poradenství odborníkům. Petra věřila, že změna musí přijít ze systému, ne jen z individuální pomoci každému dítěti zvlášť.
Boj, který nebyl nikdy u konce
Ještě v květnu letošního roku Petra Wünschová veřejně pojmenovala, co ji trápilo nejvíc. „Usilovně se snažíme o změny, které stále nejsou dostatečné. Tragické kauzy stále plní média, ale skutečné změny nejsou na dohled,“ řekla tehdy. Připomněla, že do analýz péče o ohrožené děti stát vložil přes sto milionů korun, ale poslední pokus o systémovou reformu skončil bez výsledku.
Kritizovala, že v Česku chybí forenzní pediatři a že informace mezi trestním a opatrovnickým řízením se nesdílejí. Upozorňovala, že jinde ve světě tragické případy vedly ke konkrétním změnám – třeba k pravidlům pro sdílení dat, k omezení počtu případů na jednoho sociálního pracovníka nebo k principu, že bezpečí dítěte musí mít přednost před právem rodiče na kontakt s potomkem. Česko podle ní za zahraničím výrazně zaostává.
Na konci června tohoto roku z toho vyvodila důsledky: spolu s přibližně padesáti dalšími odborníky rezignovala z lidskoprávních rad, konkrétně z výboru pro práva dítěte. Důvodem bylo přesouvání agend z gesce vlády pod jednotlivá ministerstva.
Jak na ni vzpomínají ti, kdo ji znali
Odchod Petry Wünschové zasáhl lidi napříč obory. Klára Šimáčková Laurenčíková, někdejší zmocněnkyně vlády pro lidská práva, napsala: „Je mi moc líto, že jsi s námi nemohla zůstat déle. Z celého srdce děkuji za všechno, co jsi pro bezpečí dětí v naší zemi vykonala.“
Přední český psychiatr a psychoterapeut Tomáš Rector svůj zármutek pojmenoval bez okolků: „Nechci opakovat fráze, že dobří odcházejí a špatní zůstávají, ale jestli mě odchod někoho v poslední době skutečně vzal, pak je to Petra Wünschová. Čest její památce a velký smutek.“
Aktivistka Ágnes Němčeková, která se stejně jako Petra věnuje ochraně práv dětí, na ni vzpomněla slovy: „Odešla žena, která v našich srdcích zůstane jako zhmotnění neuvěřitelné síly, odhodlání, laskavosti a morálního kompasu namířeného tím nejlepším směrem. Maminka, kamarádka, kolegyně… Petro, leť s láskou, my to tvoje světlo poneseme dál.“
Reakce a ztráta pro obor
Co po ní zůstává
Centrum Locika ujistilo, že Petřina práce její smrtí nekončí. „Zůstává v tisících dětských příběhů, kterých se dotkla, v lidech, které inspirovala, i ve změnách, které dokázala prosadit,“ napsali její kolegové. Slíbili, že budou pokračovat v tom, o co jí šlo nejvíc: aby každé dítě mělo právo na dětství bez násilí.
Petra Wünschová za 25 let práce v oblasti ochrany dětí dokázala to, co se málokdy daří – posunula veřejnou debatu. V Česku se dnes o násilí na dětech mluví jinak než dříve. Tohle je její odkaz.
