Obsah článku
Ve středu 2. září kolem druhé hodiny odpoledne vyšla Jitka Lukašíková (63) z Psychiatrické nemocnice Kroměříž na procházku – a zpátky se už nevrátila. Rodina se o ní od té doby nic nedozvěděla. Policie po ní oficiálně pátrá od 3. září, případ ale od začátku komplikuje jedna zarážející okolnost: na žádné z kamer v areálu nemocnice zachycena nebyla.
Kamery ji nezachytily, kudy odešla, nikdo neví
Syn Aleš Lukašík popisuje, že rodina vyrazila do Kroměříže prakticky okamžitě. Prohledávali okolí naslepo, bez výsledku. Když se pak začali ptát na kamerové záznamy, narazili na první velký otazník celého případu. „Nebyla nikde na kamerách, dokonce ani u brány ústavu,“ říká Aleš. Jenže areál má celkem čtyři brány – a u tří z nich kamery chybí. Přesná cesta, kudy jeho matka odešla, tak zatím není jasná.
Jitka si při odchodu vzala kabelku a zřejmě i část hotovosti – na začátku pobytu měla u sebe přibližně sedm tisíc korun. Mobilní telefon ale zůstal v nemocnici v tašce, kterou rodina vyzvedla. Právě absence telefonu pátrání výrazně ztěžuje – polohu ženy nelze sledovat ani zpětně.
Svědkyně z Frenštátu věděla věci, které policie nezveřejnila
Několik dní po zmizení se rodině ozvala žena z Frenštátu pod Radhoštěm – tedy místa vzdáleného autem přibližně hodinu jízdy od Kroměříže. Tvrdila, že se s Jitkou setkala ve svém obchodě, kde si pohřešovaná prohlížela boty a zmínila se, že hledá rehabilitační pobyt. Pro rodinu je klíčové, že svědkyně znala detaily, které policie nikdy nezveřejnila. „Říkala o synovi věci, které jí maminka řekla a nikdo cizí by je neviděl. Taky říkala, že jí maminka řekla, že byla na operaci víčka, což policie taky nezveřejnila. Takže se určitě viděly,“ je přesvědčen Aleš.
Pokud svědkyně mluví pravdu, Jitka se ve Frenštátu pohybovala ve čtvrtek – den po svém odchodu z nemocnice. Jelikož nemá řidičský průkaz ani auto, musela se tam dostat veřejnou dopravou, pravděpodobně vlakem. Záhy se objevila i další zmínka o možném pohybu – někdo ji měl zahlédnout v okolí Čeladné, nedaleko Frenštátu. Rodina tato místa osobně prošla a s frenštátskou svědkyní se setkala tváří v tvář.
Není to popletená seniorka, ale vyčerpaná žena, která chtěla pomoc
Aleš chce veřejnosti vysvětlit jednu věc, která se v policejním popisu podle něj vytrácí. „Podle popisu policie to působí, že je popletená seniorka, ale ono to tak není. Je to spíše moderní seniorka,“ říká. Jitka se v nemocnici léčila s panickými atakami – nebyla, jak sám říká, těžkým případem. „Nebyla blázen, jen duševně vyčerpaná a chtěla si nechat pomoct. Když ji někdo uvidí, tak asi nepozná, že je to pacient. O to je to těžší.“
Celý život žije v Uherském Hradišti, pracuje jako švadlena a čalounická dělnice. Blízkému okolí se věnovala víc než sobě. „Ona pro všechny udělala vždycky všechno. Na sebe ona nehleděla. Nepřátele nemá,“ popisuje ji syn. Důvod odchodu rodina nezná – finanční ani vztahové problémy Aleš vylučuje. Zmiňuje ale, že jeho matka měla obavy, aby své nejbližší nezklamala.
Jitka milovala turistiku a přírodu. V jejím telefonu, který zůstal v nemocnici, rodina objevila vyhledávání rekreační oblasti kolem Karlovy Studánky – místa, kam ráda jezdívala. Zda to je směr, kam zamířila, ale zatím nikdo neví. Lékaři sice podle Aleše spíše vyloučili, že by si mohla ublížit, syn ale přiznává, že tato obava rodinu neopouští. „Na druhou stranu tohle je nepředvídatelné,“ říká.
Pátrá celé oddělení firmy i přátelé, pomoci může kdokoli
Do hledání se zapojili Jitčini kolegové z práce, příbuzní i přátelé. „Hledají ji všichni z její firmy. Tam na tom dělá celé oddělení, pročesávají všechno možné podle nějakých stop,“ popisuje Aleš. Informace se šíří na sociálních sítích.
Policie po Jitce Lukašíkové pátrá od 3. září. Je vysoká přibližně 160–165 centimetrů, střední postavy, s hnědýma očima a krátkými hnědými vlnitými vlasy. V době zmizení měla na sobě bílou bundu, tmavé tříčtvrteční kalhoty, bílé tenisky a dámskou kabelku. Kdo ji zahlédl nebo má jakoukoliv informaci o jejím pohybu, může zavolat na linku 158.
