Obsah článku
Červencový summit NATO v turecké Ankaře se blíží. Všechny členské státy dávno vědí, koho pošlou. Všechny — kromě jednoho. A důvod, proč právě Česko nedokáže rozhodnout, vás přiměje nevěřícně kroutit hlavou.
Šampionát v trapnosti
Česká republika několik měsíců nedokáže určit, kdo povede delegaci na summit NATO. Ne kvůli bezpečnostní hrozbě. Ne kvůli diplomatické krizi. Kvůli tomu, že vláda Andreje Babiše nejmenovala ministrem jakéhosi vládního zmocněnce pro klimatickou politiku a Green Deal ze strany Motoristé sobě. A prezident Petr Pavel ho proto odmítl jmenovat.
Z toho vznikl spor, který nemá v Alianci obdoby. Vláda několikrát avizovala, kdy o složení delegace rozhodne. Teď tvrdí, že se tak stane až 22. června. Summit přitom klepá na dveře.
Proč vláda otálí — a co za tím stojí
Taktika je průhledná. Babišova vláda chce oddálit rozhodnutí tak dlouho, aby prezident Pavel nestihl podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu. Prostě — aby se o ní do konání summitu nestihlo jednat.
Podle expertů Pavel zatím žalobu podat ani nemůže, protože právně není co napadnout. Právník Marek Antoš ale pro iDnes.cz upozornil, že nelze vyloučit vydání předběžného opatření Ústavním soudem na návrh prezidenta.
A tady to začíná být absurdní. Pokud budou soudy určovat, který politik kam pojede, dostává se česká politika na úplné scestí.
Jak to dělají sousedé
Podívejte se do Polska. Tam zuří krvavá politická řež mezi prezidentem Karolem Nawrockim a premiérem Donaldem Tuskem. Přesto? Do Ankary pojede Nawrocki. Bez debat. Protože Poláci mají stejnou zvyklost jako Česko — na summity NATO jezdí hlava státu. A dodržují ji.
Slovensko? Prezident Peter Pellegrini. Žádné drama, žádné handrkování. Rozhodnutí padlo a hotovo.
Výjimkou mezi visegrádskými zeměmi bylo Maďarsko, kde si Viktor Orbán nenechal ujít příležitost exhibovat na summitech NATO osobně. Jeho nástupce Péter Magyar kráčí v jeho šlépějích. V Portugalsku zase mají poloprezidentskou republiku, ale na summit pojede premiér. Každá země se rozhoduje podle svého politického uspořádání nebo zvyklostí. Jen Česko se rozhoduje podle osobní msty.
Podivná matematika vlády
Vládní politici se brání zajímavým způsobem. Tvrdí, že na summity NATO jezdí víc premiérů než prezidentů. A mají čísla — na loňské schůzce v nizozemském Haagu 32 členských zemí vyslalo 19 premiérů a „jen“ 13 hlav států.
Jenže ta čísla jsou zkreslená. Hned devět členských států Aliance tvoří konstituční monarchie — Belgie, Dánsko, Lucembursko, Kanada, Nizozemsko, Norsko, Velká Británie, Španělsko a Švédsko. Panovník na summit nejezdí, zastupuje ho předseda vlády. Kdyby to byly republiky, poměr prezidentů a premiérů by vypadal úplně jinak.
Infantilní pomsta místo diplomacie
Celý spor nemá nic společného se zahraniční politikou, bezpečností ani s NATO. Petra Pavla nechce vláda na summitu ne proto, že by měnila zvyklosti z nějakého principiálního důvodu. Je to pomsta za to, že prezident nejmenoval ministrem člověka ze strany Motoristé sobě.
Třicet jedna zemí Aliance dávno ví, koho pošle do Ankary. Česko se přetahuje o to, jestli pojede premiér, nebo prezident — a výsledek závisí na tom, jestli někdo stihl nebo nestihl podat žalobu.
Říká se tomu macinkiáda. A celý svět se dívá.
Co si o tom myslíte? Měl by Česko na summitu NATO zastupovat prezident, nebo premiér? Napište nám — a sdílejte, ať se dozví každý, jak naši politici „reprezentují“ zemi v zahraničí.
Zdroje
