Obsah článku
Den české státnosti, 28. září, se stal pro Václava Neckáře (82) datem, které si nepřál prožít žádný rodič na světě. Na svátek svatého Václava uložil na pražském hřbitově Malvazinky do společného hrobu dvě urny najednou – syna Václava (†51) a snachy Jaroslavy (†76). Přežil vlastní dítě, a to je rána, ze které se nevzpamatovává.
Scénář, který si nikdo nepřál
Celý příběh je o to bolestivější, že to mělo dopadnout úplně jinak. Neckář se s manželkou Jaroslavou, primabalerínou, s níž strávil 41 let života, dávno dohodl: pohřbí je syn Vašík společně, jeden na druhého počká. Oba se totiž narodili v nemocnici U Apolináře a oba tam byli pokřtěni stejným farářem v jedné křtitelnici. Jejich rodiny jsou po generace věřícími Církve československé husitské – společný hrob dával dokonalý smysl.
Osud ale napsal jiný scénář. Jaroslava zemřela v prosinci 2015 na selhání ledvin. A syn Václav – přezdívaný Vašík – podlehl před měsícem náhlé sepsi organismu ve věku 51 let. Zpěvák tak pochoval oba najednou.
Farář, přítel rodiny, u toho byl
Smuteční obřad vedl v kostele Církve československé husitské farář David Frýdl, dlouholetý přítel rodiny. Sloužil mši za oba zemřelé zároveň. „Moc smutné je, že je to úplně naopak, že Václav pohřbívá manželku se synem. Neuvěřitelnou bolest prožívá,“ řekl Frýdl, který byl přítomen i samotnému uložení uren do hrobu na Malvazinkách.
Podle jeho slov byli Neckář s Jaroslavou „jak spojené nádoby“ – a právě proto chtěl zpěvák splnit jejich dávnou dohodu a odpočívat po boku manželky. Teď se to sice stalo, jenže za okolností, které nikdo z nich nepředvídal.
Bledá tvář a bolest, která nešla skrýt
Na hřbitově bylo přítomno jen nejbližší okolí: bratr Jan (77) s rodinou, vdova po Vašíkovi a hrstka věrných přátel. Smuteční akt doprovázela živá hudba. Ti, kdo tam stáli, se snažili zpěváka podpírat – v doslovném i přeneseném smyslu. Neckářova bledá, bolestná tvář nenechávala nikoho na pochybách, jak těžce ztrátu nese.
Po obřadu se vrátil domů. Do domu, ve kterém teď žije už jen s vdovou – vdovou po Vašíkovi. Syn mu nikdy nezařídil radost z dědečkovství.
Symbolika data, která teď bude bolet vždy
Svátek svatého Václava 28. září byl pro zpěváka vždy dnem, který nese jeho jméno – patronův svátek. Od letošního roku ho bude provázet jiná symbolika. Pohřbít syna i manželku právě v tento den je osudová ironie, která se nedá přehlédnout. Farář Frýdl ani samotný Neckář toto datum v rozhovorech blíže nekomentovali, ale přítomným bylo jasné, že 28. září pro zpěváka navždy dostalo nový, truchlivý obsah.
Co mu teď zbývá
Václav Neckář přežil manželku o jedenáct let, syna o desetiletí. Ve svých dvaaosmdesáti letech má po boku snachu, bratra Jana a pár přátel. Vašík z něj dědečka neudělal – takové jsou holé a kruté okolnosti. Jak zpěvák zvládne prázdný dům a každodenní ticho po ztrátě jediného dítěte, to ví jen on sám.
