Obsah článku
Švýcarská tajná služba roky odmítala otevřít složky o nacistickém zločinci Josefu Mengelem. Měly zůstat zapečetěné až do roku 2071. Teprve soudní tlak přinutil úřady změnit názor — a to, co historici mezitím vypátrali, vyvolává znepokojivé otázky.
Zapečetěno do roku 2071 — z důvodů „národní bezpečnosti“
Josef Mengele, přezdívaný Anděl smrti, je jedním z nejděsivějších jmen spojených s holocaustem. V nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim osobně rozhodoval na příjezdové rampě, kdo půjde rovnou do plynové komory a kdo přežije. K sadistickým medicínským experimentům si vybíral především děti a dvojčata.
Po válce se mu podařilo uprchnout z Evropy a oficiálně strávil zbytek života v Jižní Americe. Ale jeho spojení se Švýcarskem zůstávalo desítky let zahalené tajemstvím. Švýcarská Federální zpravodajská služba (FIS) nyní konečně oznámila, že dlouhodobě zapečetěné tajné složky o Mengelem zpřístupní. Kdy přesně, to ale neuvedla.
Falešné doklady ze švýcarského konzulátu
Podle informací BBC se Mengelemu podařilo s pomocí falešné identity získat na švýcarském konzulátu v italském Janově cestovní doklady Červeného kříže. Právě tyto dokumenty mu otevřely cestu do Jižní Ameriky — pryč od spravedlnosti.
Červený kříž původně zamýšlel tyto doklady pro tisíce válkou vysídlených lidí a osob bez státní příslušnosti. Některým nacistům, kteří prchali před trestním stíháním, se ale také podařilo je získat. Červený kříž se za to následně omluvil.
Mengele ale nemusel nutně utíkat navždy. A právě tady to začíná být znepokojivé.
Lyžoval v Alpách, zatímco ho hledal celý svět
V roce 1949 Mengele oficiálně opustil Evropu. O sedm let později — v roce 1956 — si ale klidně vyrazil se svým synem Rolfem na lyžařskou dovolenou do švýcarských Alp. Tato informace je známá od 80. let minulého století. Na jednoho z nejhledanějších nacistických zločinců světa to působí přinejmenším zarážejícím dojmem.
A pak přišel rok 1959. Na Mengeleho byl vydán mezinárodní zatykač. Přesto existují indicie, že plánoval návrat do Evropy. A to přímo do Švýcarska.
Byt v Curychu a záhadný muž ve voze
Švýcarská historička Regula Bochslerová se léta zabývala otázkou, zda se Mengele po vydání zatykače vrátil do Evropy. Při zkoumání možné role Švýcarska jako tranzitní země pro prchající nacisty narazila na pozoruhodnou stopu.
V červnu 1961 rakouská zpravodajská služba varovala Švýcary, že Mengele cestuje pod falešným jménem a mohl by se nacházet na švýcarském území. Ve stejné době si Mengeleho manželka pronajala byt v Curychu a požádala tam o trvalý pobyt.
„Zdá se, že existují důkazy, že Mengele plánoval v roce 1959 cestu do Evropy,“ řekla Bochslerová BBC. „Proč si paní Mengeleová pronajala byt v Curychu?“ ptá se historička.
Bochslerová měla možnost nahlédnout do policejních spisů v Curychu. Ty dokazovaly, že v roce 1961 byl curyšský byt sledován policií. Policie dokonce zaznamenala, že Mengeleová řídila svůj volkswagen v doprovodu neidentifikovaného muže.
Kdo ten muž byl? Odpověď možná leží právě v těch zapečetěných složkách.
Historiky odmítali — až zasáhl soud
Bochslerová požádala švýcarský federální archiv o přístup ke složkám už v roce 2019. Byla odmítnuta. Složky měly zůstat zapečetěné až do roku 2071 — úřady argumentovaly národní bezpečností a ochranou širší rodiny.
Loni o jejich otevření požádal i její kolega, historik Gérard Wettstein. Také narazil na odmítnutí. Teprve když se obrátil na soud, Federální zpravodajská služba změnila názor a oznámila, že dokumenty zpřístupní.
Proč tak urputný odpor? Co tak citlivého může být ve složkách o muži, který zemřel před více než čtyřiceti lety? A proč právě rok 2071 — tedy 126 let po konci druhé světové války?
Otázky, které zůstávají otevřené
Historici doufají, že odtajněné dokumenty konečně odhalí, jakou roli Švýcarsko skutečně sehrálo v Mengeleho útěku a případném pozdějším pohybu po Evropě. Věděly švýcarské úřady o jeho přítomnosti víc, než dosud přiznávaly? Pomohl mu někdo zůstat v bezpečí?
Případ Mengele ukazuje, jak hluboké stíny druhá světová válka vrhá i do současnosti. Připomíná, že některá tajemství přežívají dekády — a u historie se často ukazuje, že věci nejsou takové, jaké se zdají.
Datum zveřejnění složek zatím známé není. Ale po 80 letech čekání je jasné jedno — to, co Švýcarsko tak dlouho schovávalo, musí mít svůj důvod.
Co myslíte — proč úřady tak zarputile bránily otevření těch složek? Napište nám do komentářů.
Zdroje
