Obsah článku
Když záchranáři v sobotu 6. září zaslechli z trosek čtyřpatrové budovy pohřbené pod nánosem bahna slabý pláč, nikdo z nich nečekal, že uvnitř najdou živého člověka. A přece – po téměř jedenácti dnech strávených bez pomoci pod sutinami vytáhli Chandiku Shresthovou, čtyřiašedesátiletou ženu, které její vlastní rodina již vystrojila pohřeb. Příběh jejího přežití patří k nejsilnějším záchranám, jaké přinesly ničivé nepálské povodně roku 2026.
Dům pohřbený pod bahnem, rodina bez naděje
Povodně, jež se přehnaly nepálským územím po zhroucení ledovce a jeho skalního podloží v ranních hodinách 26. srpna, zanechaly za sebou krajinu k nepoznání. Shresthové rodný dům byl téměř celý pohlcen bahnem – nad povrch vykukovaly jen střecha a horní okraje oken. Příbuzní, kteří viděli zkázu na vlastní oči, se smířili s tím, že žena nemohla přežít. Rozhodli se pro symbolický pohřební obřad, jenž je v takových situacích v Nepálu běžný.
Podle hinduistické tradice by měl pohřeb proběhnout nejpozději do desátého dne od smrti. Desítky nepálských rodin proto v těchto dnech loučí své blízké alespoň symbolicky, i bez tělesných ostatků. Mnohá těla se podle odborníků možná nikdy nenajdou.
Slabý pláč, který změnil všechno
Skupinka místních obyvatel procházela v sobotu kolem zničeného domu, když z horních oken zaslechla sotva slyšitelný zvuk. Přivolali záchranáře a společně se jim podařilo proniknout do bahnem zatopené budovy. Uvnitř nalezli Shresthovou – vyčerpanou, pokrytou bahnem, ale živou. Na záběrech z místa záchrany je vidět, jak hltavě pije nabízenou vodu. Přežila pod troskami téměř jedenáct dní.
„Nemáme slova, abychom popsali, co teď cítíme a jak jsme šťastní,“ svěřil se deníku The New York Times její synovec Surendra Lal Shresta. Záchranáři ženu následně přepravili vrtulníkem do nemocnice v Káthmándú.
Druhá záchrana téhož dne: muž uvězněný v tunelu elektrárny
Záchrana Shresthové nebyla v sobotu jedinou radostnou zprávou. Nepálská armáda společně s jihokorejskými odborníky na katastrofy vyprostila z tunelu vodní elektrárny muže čínského původu Lu Haitaa. Ten strávil deset dní uvězněný v 225 metrů dlouhém tunelu, přesto nevykazoval žádná viditelná zranění. Záchranáři ho s mírnou podchlazením transportovali vrtulníkem do nemocnice. Jde teprve o třetího člověka, kterého se podařilo živého dostat z vodních tunelů – a odhaduje se, že v nich může být stále uvězněno až devět set lidí.
Rodiny stále čekají a doufají
Mezi pohřešovanými je i Ischwor Poudela, pracovník vodní elektrárny v provincii Bágmatí. Jeho bratr Krišna se s ním naposledy slyšel ráno v den, kdy přišla povodeň – Ischwor mu tehdy volal přímo z tunelu a říkal, že je uvězněný. Od té doby žádná zpráva. Přesto rodina nevzdává naději: lidé, kteří z tunelu unikli, potvrdili, že Ishwora znali a že zevnitř bylo slyšet hlasy stovek lidí. „Mluvil jsem s mnoha přeživšími, kteří říkali, že slyšeli hlasy asi dvou až tří set lidí,“ popsal Krišna Poudela pro agenturu Reuters.
V pátek záchranáři vyprostili z jiného tunelu na řece Trišuli dva nepálské dělníky. Jeden z nich je ve stabilním stavu, druhý bohužel bojuje o život.
Rozsah katastrofy je obrovský
Nepálský úřad pro zvládání katastrof k sobotnímu večeru potvrdil 1 331 obětí a dalších pět tisíc pohřešovaných. Povodně spustilo zhroucení ledovce spolu s jeho skalním podložím v ranních hodinách 26. srpna. Záchranné akce stále pokračují, přestože šance na nalezení dalších přeživších se s každým uplynulým dnem snižují. Příběh Chandiky Shresthové ale ukazuje, že vzdát se naděje příliš brzy může být tou největší chybou.
