Obsah článku
Málokdy se stane, aby hlava státu odpovídala na otázky o rodině, slabostech a soukromém životě tak odzbrojujícím způsobem jako Petr Pavel v nedávném rozhovoru pro týdeník Reflex. Šedesátičtyřletý prezident se tentokrát nevěnoval geopolitice ani vojenskému řemeslu – místo toho nahlédl do zákulisí svého nitra a rodinného života způsobem, který mnohé čtenáře zaskočil.
Největší úspěch? Slušné děti
Když padla otázka na to, co považuje ve svém životě za největší úspěch, většina lidí by patrně čekala zmínku o kariéře vojáka, působení v NATO nebo vstupu do nejvyššího úřadu v zemi. Pavel ale odpověděl zcela jinak. „Že máme slušné děti,“ řekl bez váhání. Tato prostá věta asi nejlépe ukazuje, kde má tento muž uloženy skutečné priority.
Rodina se ostatně celým rozhovorem prolínala jako červená nit. Velkou radost mu dnes přinášejí vnoučata a se zjevnou nostalgií vzpomínal i na svého otce. Na otázku, kdy naposledy plakal, odpověděl bez přetvářky: „Když zemřel můj otec.“ Žádné diplomatické uhýbání, jen upřímná lidská odpověď.
Přiznání, které čekal málokdo
Jedno z nejpřekvapivějších míst rozhovoru přišlo při otázce na lásku. Tazatel se zeptal, co Pavel cítil, když mu partnerka poprvé řekla, že ho miluje. Odpověď? „Nevzpomínám si, že by mi to nějaká řekla.“ Tato věta z úst ženatého prezidenta rozhodně neunikla pozornosti. Nebylo v ní nic teatrálního – jen střízlivá upřímnost člověka, který si z minulosti pamatuje, co pamatuje.
Manželství s Evou a umění drobné diplomacie
S Evou Pavlovou se prezident oženil v prosinci 2004 a letos tedy slaví dvaadvacet let společného života. Jak takové manželství přežije? Pavel přiznal, že ustupovat mu zrovna nejde snadno – vtipně to připsal svému znamení zvěrokruhu. „Jsem ve Štíru, tak je těžké ustupovat,“ poznamenal s nadhledem sobě vlastním.
Recept na partnerský klid ale přeci jen nabídl. Překvapivě shovívavě se staví k takzvané milosrdné lži. „Některé lži jsou milostivé. Zkuste manželce odpovědět na otázku, jestli náhodou neztloustla, pravdu,“ podotkl s humorem. Z jeho slov bylo zřejmé, že se v páru říká i to, co se zrovna hodit nemusí – ale chytrost a trocha ohleduplnosti k sobě prostě patří.
Marihuana v Nizozemsku a zbabělost jako nejhorší vlastnost
Bez vytáček odpovídal Pavel také na otázky týkající se drog. Tvrdé drogy podle svých slov nikdy nevyzkoušel, zkušenost s marihuanou ale připustil. Připomněl přitom návštěvu Nizozemska, kde dostal ke kávě brownies s konopím – tedy v zemi, kde je podobná praxe zcela běžná a legální.
Na otázku, kterou lidskou vlastnost nesnáší nejvíce, odpověděl bez zaváhání: zbabělost. Právě proto se mu prý jako nejbližší zvíře hodí medojed – tvor, který se podle Pavlových slov „nikoho nebojí“. A co by si přál umět? Hrát na harmoniku. I ve čtyřiašedesáti letech si totiž Pavel nemyslí, že by se nebylo co nového naučit.
Proč nás tato přiznání zaujmou
Petr Pavel v rozhovoru pro Reflex ukázal, že soukromý člověk za prezidentským titulem je přinejmenším stejně zajímavý jako politik za řečnickým pultem. Slzy po otcově smrti, skromná hrdost na výchovu dětí, upřímnost o manželských neshodách i lehký humor ohledně milosrdných lží – to vše nakreslilo portrét muže, který se nestydí být prostě jen člověkem. A právě to ho v očích mnoha lidí možná přibližuje víc než jakýkoliv projev.
