Obsah článku
Jsou rány, které nezahojí čas ani sláva. Legendární zpěvák Václav Neckář stojí před tou nejkrutější – jako otec, který přežívá své vlastní dítě. Dne 5. září 2026 se v pražských Vršovicích konal pohřeb Václava Neckáře mladšího, jediného syna osmaosmdesátileté ikony české hudby. Kostel zaplnili truchlící hosté, vzduch byl těžký od smutku a ve tvářích přítomných se zračilo něco, čemu se nedá přihlížet bez pohnutí.
Syn, který odešel náhle a příliš brzy
Václav Neckář mladší zemřel 24. srpna 2026 po krátké, ale zákeřné nemoci. Podlehl rozsáhlé infekci a poslední dny svého života strávil v nemocnici, kde upadl do umělého spánku. Co je na tom všem zvláště bolestivé – ještě krátce před hospitalizací byl po otcově boku. Oba se společně zúčastnili Keltské noci ve Vysokém nad Jizerou. Nikdo tehdy netušil, že jde o jedno z jejich posledních setkání na veřejnosti.
Smuteční oznámení, které rodina nechala rozeslat, neslo slova plná víry a tichého smíření: „S vděčností za to, že byl, že jsme ho znali, za lásku, kterou mezi námi rozdával, oznamujeme, že 24. srpna byl milostivým Bohem z tohoto světa odvolán Václav Neckář mladší.“ Tato slova sama o sobě říkají vše o člověku, na nějž lidé kolem nezapomenou.
Místo, které Neckáře bolí podruhé
Zádušní mše proběhla v kostele Církve československé husitské ve vršovické části Prahy. Pro Václava Neckáře to není místo, které by navštěvoval poprvé v tak tíživé situaci. Právě zde se před necelými jedenácti lety loučil se svou manželkou Jaroslavou, která zemřela roku 2015. Tentýž kostel, tytéž zdi, tentýž smutek – a přece ještě hlubší rána. Ztráta životního partnera je zdrcující, avšak ztráta dítěte je něco, na co rodiče prostě nejsou a být nemohou připraveni.
Samotný pohřeb v tradiční podobě se podle dostupných informací nekonal – tělo Václava Neckáře mladšího bylo zpopelněno bez obřadu. Zádušní mše tak představovala jediný veřejný okamžik posledního rozloučení, o to soustředěnější a o to dojemnější.
Hosté, květiny a nepopsatelný smutek
Do vršovického kostela dorazila řada smutečních hostů, kteří přinesli květiny a věnce. Atmosféra byla podle přítomných mimořádně tísnivá. Fotografie pořízené v okolí místa rozloučení zachycují okamžiky, jež slovy těžko vyjádřit – shrbená ramena, zarudlé oči, pevně sevřené ruce blízkých. Václav Neckář, který letos oslavil 82. narozeniny, se v takové chvíli musel opírat o sílu, jakou člověk v sobě ani netuší, dokud ji nepotřebuje.
Otec, který přežívá syna
Václav Neckář patří ke zlatému fondu české populární hudby. Celé generace ho znají jako zpěváka s nezaměnitelným hlasem, herce i osobnost, která provází naše životy desítky let. Za touto veřejnou tváří ale stojí člověk, jehož osobní příběh je v těchto dnech plný nevýslovné bolesti. Přijít o jediného syna – to je ztráta, která nemá útěchu ani srovnání.
Rodina si v těžkých chvílích zaslouží prostor pro smutek a vzpomínání. Václavu Neckáři přejeme, aby v kruhu blízkých a v síle vzpomínek na syna nacházel alespoň kapku úlevy v době, která je pro něj bezpochyby nejtemnější.
