Obsah článku
Zaměstnanci, důchodci, studenti a rodiče na rodičovské, kteří si přivydělávají podnikáním, si od roku 2027 polepší. Hranice zisku, pod níž při vedlejší samostatné výdělečné činnosti nevzniká povinnost platit sociální pojištění, stoupne ze 117 521 na 123 991 korun ročně. To znamená, že si budete moci vydělat přibližně o 6 400 korun ročně více než dnes, aniž by vám z podnikání vznikly odvody na sociálním pojištění.
Hranice se přitom zvedá každý rok automaticky – její výše se odvíjí od růstu průměrné mzdy. Nejde tedy o jednorázové politické rozhodnutí, ale o pravidelný mechanismus, který podnikání při hlavní činnosti postupně mírně zlevňuje.
Koho se vedlejší činnost vůbec týká
Vedlejší samostatnou výdělečnou činnost vykonávají lidé, kteří jsou zároveň účastni jiného systému sociálního zabezpečení – nejčastěji zaměstnanci, starobní důchodci, studenti nebo příjemci rodičovského příspěvku. Právě pro ně platí mírnější pravidla než pro ty, kdo podnikají jako OSVČ na plný úvazek.
Klíčový rozdíl spočívá v tom, že u vedlejší činnosti se neuplatní minimální vyměřovací základ pro zdravotní pojištění a při splnění podmínek ani povinná účast na důchodovém pojištění. U hlavní výdělečné činnosti tyto výhody neplatí – platit se musí vždy, bez ohledu na výši zisku.
Co přesně je ona rozhodná částka
Pozor – nerozhoduje výše příjmů, ale daňový základ. Jde o zisk po odečtení výdajů, ať už skutečných, nebo paušálních. Pokud váš daňový základ za celý rok 2027 nepřesáhne 123 991 korun, odvody na sociální pojištění z vedlejší činnosti platit nemusíte.
Daňová poradkyně Gabriela Ivanco z Forvis Mazars to ilustruje konkrétním příkladem: při ročních příjmech 300 000 korun a uplatnění 60% výdajového paušálu vychází daňový základ na 120 000 korun – a povinná účast na důchodovém pojištění z vedlejší činnosti nevznikne. Příjmy tedy mohou být na pohled vysoké, ale zisk po paušálních výdajích pod rozhodnou hranicí.
Kdy se vyplatí kombinovat zaměstnání s podnikáním
Kombinace zaměstnání a podnikání může být z hlediska pojistného výhodnější, než kdybychom podnikali výhradně jako hlavní OSVČ. Ivanco to potvrzuje: „Z pohledu odvodů bude podnikání při zaměstnání v příštím roce opět o něco výhodnější.“
U zaměstnance totiž sociální a zdravotní pojištění odvádí zaměstnavatel z hrubé mzdy – a podnikatelský příjem k tomu přichází za zvýhodněných podmínek. Vedlejší činnost se tak hodí například pro živnostníky, kteří v práci na plný úvazek teprve začínají a rozbíhají zároveň vlastní projekt, nebo pro lidi, kteří si k důchodu přilepšují fakturací.
Na co si dát pozor: důchodové pojištění a nezapočtená doba
Výhoda nižších odvodů má jednu důležitou druhou stranu. Pokud váš daňový základ rozhodnou částku nedosáhne a zároveň nejste k důchodovému pojištění přihlášeni dobrovolně, tato doba se vám do odpracovaných let pro důchod nezapočte.
Pro mladšího zaměstnance to zpravidla není problém – roky odpracované v pracovním poměru se do důchodové doby počítají normálně. Pro důchodce, kteří se po přiznání penze vrátí k drobné fakturaci, to pak relevantní vůbec není. Ale kdo by se v budoucnu chtěl opřít výhradně o dobu vedlejšího podnikání, měl by dobrovolné pojištění zvážit.
Jak na tom jsou spolupracující manželé
Rozhodná částka hraje roli i ve chvíli, kdy jeden z manželů podniká a druhý mu pomáhá jako takzvaná spolupracující osoba. Pokud daňový základ spolupracujícího manžela nebo manželky nepřekročí rozhodnou hranici, nemusí ani mu vzniknout povinnost platit sociální pojištění.
Jak upozorňuje Ivanco, rozdělení příjmů a výdajů mezi spolupracující osoby může ovlivnit celkové odvodové zatížení celé rodiny. Právě proto se v takových situacích vyplatí konzultace s daňovým poradcem – správně nastavené rozdělení může ušetřit nezanedbatelnou částku.
