Obsah článku
Když se sportovní hvězda světového formátu stane rodičem, většina lidí si automaticky představí přísný tréninkový režim odpíchlý od útlého věku. U Lucie Šafářové (39) a Tomáše Plekance (43) to ale funguje úplně jinak. Slavný pár, který společně vychovává šestiletou Leontýnku a čtyřletého Olivera, vsadil na rodičovství bez nátlaku – a výsledky mluví samy za sebe.
Dva sportovci, dva různé světy – jedna společná filozofie
Lucie Šafářová patřila mezi světovou tenisovou špičku, Tomáš Plekanec zase strávil desítky let na hokeji, většinu kariéry v NHL. Oba dobře vědí, co obnáší profesionální sportovní dráha – a právě proto zřejmě nepotřebují, aby jejich děti nastoupily touž cestou za každou cenu. Když se Lucie a Tomáš dali dohromady, tenistka zkušenosti s rodičovstvím teprve získávala, zatímco Plekanec již měl z předchozího vztahu dvě děti. Tato rozdílná výchozí pozice jim dnes možná pomáhá dívat se na rodičovství s nadhledem a pokorou.
Oba se sportu věnují i nadále – Lucie sice odložila raketu, ale pohyb je pro ni přirozenou součástí života. Tomáš brusle neopustil úplně, jen je nyní obouváme spíše v roli trenéra. Jejich vášeň pro aktivní život se logicky přenáší i na Leontýnku a Olivera, kteří v pohybu vidí přirozenou zábavu, nikoliv povinnost.
Oliver a hokejová školička: „Když říká ne, vůbec to nehrotíme“
Malý Oliver zkouší hokejovou školičku – ostatně jde v tátkových šlépějích, a to doslova. Překvapivé ale je, jak Tomáš Plekanec k celé věci přistupuje. V televizním pořadu Legendy na ledu otevřeně přiznal, že synovi nabídne možnost jít bruslit, ale výsledek záleží čistě na něm. Pokud čtyřletý Oliver řekne ne, nikdo ho nepřemlouvá ani nepřesvědčuje.
Tento přístup je v prostředí vrcholového sportu neobvyklý. Mnoho bývalých profesionálů totiž sklouzne k tomu, aby dětem předávali své ambice a nenaplněné sny. Plekanec zjevně patří k těm, kdo dokáží jasně oddělit vlastní sportovní minulost od přítomnosti svých dětí. Pro malého Olivera tak hokej není povinností, ale dobrodružstvím, ke kterému se může kdykoli přihlásit – nebo ho odmítnout.
Leontýnka: Tenistka, gymnastka i krasobruslařka – a možná ještě něco jiného
Starší Leontýnka je zjevně po mamince – fanoušci Lucie Šafářové na sociálních sítích obdivují, s jakou lehkostí šestileté děvče zachází s tenisovou raketou. Leontýnka ale není jen tenistka. Zkouší také gymnastiku a krasobruslení a zdá se, že ji baví pohyb jako takový, bez ohledu na disciplínu.
Rodiče ji v tomto širokém záběru plně podporují. Nestrkají ji do jednoho sportu s tím, že „tenis je rodinná tradice“ – naopak jí nechávají volnost zkoušet, co ji přitahuje. Právě tato svoboda výběru bývá podle pedagogů a dětských psychologů klíčem k tomu, aby si děti ke sportu vypěstovaly trvalý a pozitivní vztah. Lucie Šafářová v rozhovoru sama přiznala, že ona ani Tomáš rozhodně nejsou rodiče, kteří by děti do pohybu za každou cenu tlačili.
Proč je přístup bez nátlaku tak důležitý?
Dětský sport má obrovský potenciál – rozvíjí fyzickou zdatnost, učí týmové spolupráci, trpělivosti i vytrvalosti. Jenže příliš brzký tlak a přehnané ambice rodičů mohou mít přesně opačný efekt. Děti, které jsou do sportu nuceny, ho nezřídka v pubertě zcela opustí. Naproti tomu ty, které si k pohybu najdou vlastní cestu, mívají aktivní životní styl mnohem déle.
Plekanec a Šafářová jdou příkladem přístupu, který odborníci na dětský rozvoj doporučují: nabídnout příležitost, ale nikdy nenutit. Děti mají právo na vlastní tempo, vlastní záliby a vlastní chyby. Úkolem rodiče je být nablízku, povzbudit a podpořit – ne rozhodovat místo dítěte.
Slavní rodiče, přirozené děti
Na Plekancovi a Šafářové je sympatické právě to, že navzdory svým výjimečným kariérám k rodičovství přistupují velmi střízlivě a lidsky. Nečekají od Leontýnky a Olivera výjimečné výkony, neprojektují do nich nenaplněné ambice a nesoutěží o to, čí dítě bude dříve mistrem světa. Jejich přiznání, že děti do ničeho netlačí, je možná nejlepší zpráva, jakou mohli fanouškům předat – a zároveň inspirace pro všechny rodiče, kteří si nejsou jisti, jak dětem ke sportu správně pomoci.
Leontýnce a Oliverovi přejme, ať si ke svým zálibám najdou vlastní cestu – ať už povede na tenisový kurt, hokejový led, nebo úplně jinam. Nejdůležitější je, aby ta cesta byla jejich vlastní volbou.
