Obsah článku
Airbus A320neo s cestujícími na palubě klesal letos v lednu k zalesněným kopcům u Křivoklátu. Kapitán ignoroval nejméně čtyři varování — od přístrojů, dispečerů i vlastního kolegy v kokpitu. Tragédii zabránil stoupací manévr z pouhých 300 metrů nad zemí.
Tři sta metrů od katastrofy
Let z Lisabonu do Prahy probíhal podle plánu — až do momentu, kdy se letadlo dostalo pod bezpečnou letovou hladinu 4 000 stop, tedy 1 219 metrů. Kapitán v tu chvíli pokračoval v klesání, přestože ho na nebezpečnou výšku upozornily přístroje i Řízení letového provozu ČR.
Letový inspektor Stanislav Kott z Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod popsal, co přesně se dělo: kapitán ignoroval nejméně dvě varování od druhého pilota a další dvě od dispečerů. Pokyny ke stoupání neuposlechl a dál klesal.
Nouzový stoupací manévr zahájil až ve chvíli, kdy ho přístroje varovaly před blížícím se terénem. V tu dobu byl pouhých 300 metrů nad zemí. Nad kopcovitou krajinou u Křivoklátu, za špatné viditelnosti.
Tunelové vidění a chybný odhad polohy
Vyšetřovatelé pracují s vysvětlením, které zní až neuvěřitelně. Kapitán si podle všeho špatně interpretoval mapu a byl přesvědčen, že se nachází o zhruba 13 kilometrů blíže ruzyňskému letišti, než ve skutečnosti byl. Proto začal příliš brzy klesat pod předepsaným úhlem, jako by už zahajoval přistání.
Odborníci popsali stav pilota jako takzvané tunelové vidění. Kapitán si myslel, že letí příliš vysoko, a klesal podle vlastní úvahy — navzdory všemu, co mu říkali přístroje i lidé kolem něj.
Letový inspektor Kott přitom potvrdil, že výškoměr a všechny další přístroje v kabině Airbusu A320neo fungovaly správně. Vyvrátil tak původní spekulace, že údaje o výšce mohly být špatně nastavené. Problém nebyl v technice. Problém seděl v kapitánském křesle.
Druhý pilot nejspíš spal
Jedním z nejznepokojivějších detailů celého incidentu je role druhého pilota. Posádka krátce před zahájením klesání letěla v takzvaném režimu odpočinku. Vyšetřovatelé připouštějí, že druhý pilot v tu chvíli spal a probudil se až poté, co letadlo začalo klesat.
Po probuzení kolegu varoval. Kapitán nereagoval. Druhý pilot se proto chystal převzít řízení letadla sám — k tomu ale nakonec nedošlo, protože kapitán konečně zahájil stoupací manévr.
Představte si tu situaci. Probudíte se v kokpitu a zjistíte, že letadlo klesá k zalesněným kopcům za špatné viditelnosti. Varujete kapitána. Ten vás ignoruje. Sáhnete po řízení — a v poslední vteřině to už není potřeba. Podobný scénář jako z filmu, jen se odehrál doopravdy, s živými cestujícími na palubě. Případy, kdy se situace vymkne kontrole, nejsou tak vzácné, jak bychom si přáli — Amelii Earhart hledali 87 let, než na dně oceánu našli něco podivného.
Klíčový záznam neexistuje
Vyšetřovatelé narazili na zásadní problém. Nahrávka komunikace mezi piloty v kokpitu neexistuje. Po incidentu totiž nikdo z posádky nezmáčkl speciální tlačítko, které záznam uchovává. Data na zapisovači se automaticky přemazala.
To znamená, že přesný průběh dialogu mezi kapitánem a druhým pilotem — slova, tón hlasu, případná hádka — zůstane navždy rekonstrukcí založenou na výpovědích a nepřímých důkazech.
Celá řada pochybení najednou
Ignorování varování a ztráta přehledu o poloze nebyly jedinými problémy tohoto letu. Vyšetřovatelé odhalili další pochybení, která se u jednoho letu nahromadila neobvyklým způsobem.
Piloti mimo jiné pozdě nastupovali do kokpitu při odletu z Lisabonu. Před přistáním v Praze navíc neprovedli povinný brífink — standardní proceduru, při které si posádka projde plán přiblížení a přistání. Právě tento brífink mohl kapitánův omyl s polohou letadla odhalit dříve, než se situace vyhrotila.
Podobně jako v letectví, i v běžném životě lidé často ignorují varovné signály vlastního těla. Hybšova vdova promluvila o tom, co kapelník léta ignoroval — a následky byly nevratné.
Vyšetřování pokračuje
Ústav pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod klasifikoval událost jako vážný incident. Vyšetřovatelé spolupracují s portugalským dopravcem a stále doplňují výpovědi pilotů a další údaje. Závěrečná zpráva by měla být hotová ještě letos.
Zatím ale víme jedno: letadlo plné lidí letělo 300 metrů nad zemí směrem dolů, v mlze, protože jeden muž v kokpitu věřil vlastnímu úsudku víc než přístrojům, dispečerům a kolegovi vedle sebe.
Kolikrát musí člověk slyšet varování, než ho poslechne? A kolik cestujících na palubě vůbec tušilo, jak blízko smrti byli? Podělte se o svůj názor v komentářích — a pokud znáte někoho, kdo se bojí létat, raději mu tento článek neukazujte.
Zdroje
