Obsah článku
Petr Nárožný skončil v nemocnici poté, co ho v Třeboni srazil k zemi závrat při procházce za letního vedra. „Zničila mě ta strašná vedra. Šel jsem se projít, zamotala se mi hlava, zakopl jsem a zničil si rameno,“ popsal osmaosmdesátiletý herec. Zranění bylo natolik vážné, že si vyžádalo hospitalizaci – a Nárožný tentokrát nepřidává žádný optimistický dovětek.
„Nechce se mi už žít,“ řekl zarmouceně pro Blesk. Tato slova nezněla jako nadsázka. Herec, který v Třeboni tráví léta a letos v červnu tam dokonce převzal čestné občanství, je podle vlastních slov na pokraji sil.
Pády ho pronásledují roky
Nárožný se s pády a jejich následky potýká dlouhodobě. Před zhruba dvěma lety si při jednom z nich zlomil stehenní kost – od té doby se bez berlí neobejde a jeho schopnost pohybu se výrazně zhoršila. Jenže to nebyl ojedinělý případ. „Minimálně každé čtvrt roku spadnu a něco si provedu,“ přiznal herec. Pokaždé, co spadne, si způsobí nové zranění – tentokrát to bylo rameno přidané k již tak problematické noze.
Lékaři mu doporučili operaci nohy, která by problémy s chůzí mohla zmírnit. Nárožný ji odmítl. „V mém věku je to už hodně velké riziko a myslí si to i lékaři,“ vysvětlil. Rehabilitace podle jeho slov nepomáhají a jiná cesta vpřed se nenabízí. „Ta noha mě moc bolí,“ dodal.
Po čtyřiačtyřiceti letech kariéry pověsil herectví na hřebík
Zdravotní stav donutil Nárožného vzdát se toho, co celý život miloval. Po více než čtyřech dekádách na jevišti a před kamerou hereckou kariéru definitivně ukončil. „Jsem rád, protože je to se mnou stále horší a horší. Dokázal jsem naštěstí odejít včas, a to není pro herce, který rolemi žil, vůbec lehké,“ přiznal. Ještě nedávno připouštěl, že by snad zvládl alespoň besedy s diváky. Teď i od té myšlenky couvá. „Snad bych dokázal udělat ještě nějakou tu besedu, ale nevím,“ řekl nejistě.
Odchod z profese nebyl dobrovolný ve smyslu, že by se cítil naplněn a hotov. Bylo to rozhodnutí vynucené tělem. „Patřím do starýho železa. Jsem k ničemu,“ posteskl si pochmurně. Slova, která od oblíbeného bavíče a herce bolí o to víc.
Co bude dál
Nárožný v nemocnici doufá alespoň ve stabilizaci stavu. Žádné velké zlepšení ale nečeká ani on, ani jeho lékaři. „Jsem vážně nemocný,“ uzavřel jednoduše a bez příkras. Muž, jehož tvář a hlas znají generace českých diváků, dnes zápolí s každodenním pohybem a s bolestí, která ho neopouští. A zatímco město Třeboň ho letos poctilo čestným občanstvím, on sám si v tamních ulicích na procházku bez rizika nevyjde.
