Obsah článku
Pavel Nový si před pár týdny opět zabalil kufr a zamířil do Rehabilitačního ústavu Kladruby. Nikoliv jako host nebo čestný host, ale jako klient na rekondičním pobytu. Důvod? Osmasedmdesátiletý herec začal několikrát denně padat – a rozhodl se s tím něco udělat dřív, než se situace zhorší.
Pády ho přiměly jednat
Padat jednou denně by ještě šlo přejít. Ale několikrát denně – to je signál, který Nový vzal vážně. „Prostě vám nic jinýho nezbývá, když nechcete skončit na vozíku nebo v posteli čumět do stropu,“ řekl bez příkras. Místo čekání na zhoršení zvolil pohyb – a Kladruby, které mu jsou od jeho velké nemoci blízké jako málokterá jiná instituce v zemi.
V ústavu ho prý naučili něco zdánlivě banálního, ale v praxi neocenitelného: jak se po pádu správně zvednout. „Přesně jako malé dítě,“ popisoval herec s tím charakteristickým úsměvem, který si fanoušci pamatují ze zvukaře Pepy Bednáře z kultovní komedie S tebou mě baví svět.
Co se stalo před devatenácti lety
Kladruby pro Nového nejsou jen rehabilitační centrum – jsou to místa s osobní historií. Před devatenácti lety sem přijel zcela ochrnutý. Důvodem byl virus západonilské horečky, zákeřné onemocnění, které mu doslova obrátilo život naruby a v té době výrazně překvapilo i odbornou veřejnost svým průběhem.
Z Kladrub tehdy odcházel po vlastních. Od té doby o nich mluví jako o zázraku – a toto slovo u něj není nadsázka. Dcery výročí nemoci slavily po svém: první rok mu prý věnovaly dudlík, pak flašku s dudlíkem a pak postupně nechaly této tradice. „Možná letos dostanu novou občanku,“ smál se Nový.
Bazén jako největší radost
Z celého rekondičního programu si prý herec nejvíc užívá cvičení v bazénu. Voda rehabilitaci usnadňuje – tlumí nárazy, odlehčuje kloubům a umožňuje pohyby, které by na suchu byly mnohem náročnější. Pro člověka, který bojoval s ochrnutím, je tohle druh pohybu mimořádně cenný.
Vzor pro ostatní pacienty
Nový v Kladrubech dávno přestal být jen dalším pacientem. Stal se živým důkazem toho, co je možné. Ostatní hospitalizovaní se prý sami mezi sebou povzbuzují slovy: „Když naučili chodit jeho, naučíme se to i my!“ A herec z toho má upřímnou radost – ke každému, kdo to potřebuje, má slovo povzbuzení.
Tentokrát jeho pobyt časově splynul s významnou událostí: Kladruby slavnostně otevíraly bezbariérový park Harmonie, určený k odpočinku i terapii. Nový se chopil mikrofonu a promluvil k pacientům i zaměstnancům. „Tady nás spojuje společný osud, ale každého z nějakého jiného důvodu,“ řekl.
Kladrubský La Manche jako každoroční rituál
Vazba Nového na Kladruby přitom nesahá jen k rekondicím. Každý rok se účastní Kladrubského La Manche – tradiční vytrvalostní plavecké štafety, která symbolicky odkazuje na přeplavání slavného průlivu mezi Anglií a Francií. Závodí v ní dohromady pacienti, zaměstnanci i přátelé ústavu. Pro Nového jde zřejmě o způsob, jak se s místem udržovat v kontaktu a zároveň ukazovat, že pohyb po nemoci nekončí.
Otevřeně i o eutanazii
Pavel Nový nešetřil ani tématem, které se v Česku zatím řeší spíš v rovině debat než zákonů. Zmínil eutanazii – a rovnou přiznal, že na cestu do Francie nebo Švýcarska, kde je za určitých podmínek legální, prostě nemá. „O eutanazii se tady bohužel pořád akorát kecá,“ shrnul bez obalu svůj pohled na situaci v tuzemsku. I tohle je pro Nového příznačné – říká věci tak, jak je vidí, bez zbytečného obalování.
A právě tato přímočarost, spolu s nezlomností, kterou prokázal po nemoci, z něj dělá pro kladrubské pacienty víc než jen slavného herce. Dělá z něj člověka, který prošel tím, čím procházejí oni – a vyšel z toho.
