Obsah článku
Česká vědecká komunita přišla o jednu ze svých nejvýraznějších osobností. Pavel Jungwirth, fyzikální chemik světového formátu, zemřel ve čtvrtek 24. července 2026 ve věku pouhých 60 let. Zpráva o jeho náhlém skonu se rychle rozšířila daleko za hranice Česka – napříč univerzitami a výzkumnými pracovišti, kde za celý svůj život zanechal nesmazatelnou stopu.
Kariéra sahající přes tři kontinenty
Pavel Jungwirth vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy a svou vědeckou dráhu spojil především s Ústavem organické chemie a biochemie Akademie věd ČR (ÚOCHB). Ve svém výzkumu se soustředil na molekulové simulace iontů na vodních rozhraních a modelování interakcí iontů s biomolekulami v roztocích. Se svým týmem se věnoval také fascinujícímu tématu přechodu látek z nekovového do kovového stavu, přičemž vycházel z myšlenky, že některé kapaliny mohou vykazovat kovové vlastnosti.
Vědeckou práci rozvíjel nejen v Česku, ale i na prestižních zahraničních pracovištích – v USA, Izraeli a Švýcarsku. V letech 2020 až 2022 zastával funkci předsedy Učené společnosti České republiky. Loni, v roce 2025, obdržel hlavní cenu Nadace Neuron za celoživotní přínos vědě – jedno z nejvýznamnějších českých vědeckých ocenění.
Biochemik Konvalinka: Ztratili jsme nejtalentovanějšího chemika své generace
Zpráva o jeho skonu zasáhla řadu přátel i kolegů. Biochemik Jan Konvalinka, ředitel ÚOCHB, svůj zármutek neskrýval: česká věda podle jeho slov přichází o nejtalentovanějšího chemika celé generace, výjimečného vědce, učitele a inspirátora. Konvalinka zároveň zdůraznil, že Jungwirthova rodina ztrácí milovaného otce a dědečka.
Univerzita Karlova na svých stránkách vyjádřila upřímnou soustrast rodině, blízkým i celé vědecké komunitě. Senátor Jiří Drahoš, sám chemik a bývalý předseda Akademie věd ČR, jeho odchod označil za velkou ztrátu pro českou vědu.
Věda, klima i lidská slušnost
Jungwirth nebyl jen vědec uzavřený v laboratoři. Michal Broža, vedoucí kanceláře OSN v Praze, připomněl, že spolu před osmi lety začali aktivně ovlivňovat veřejnou diskusi o klimatické změně. Pavel se nebál vystoupit na studentských demonstracích ani veřejně komentovat dění na Ukrajině a další společensky citlivá témata. Chápal vědu jako součást veřejného života.
Socioložka Marcela Linková, která ho poznala při svém etnografickém výzkumu české vědy, si pamatuje jeho jasný postoj: rasistické ani sexistické narážky pro něj jednoduše neexistovaly. O všem ostatním se dalo diskutovat. „Spojoval nakažlivé nadšení pro vědu a život s hlubokou lidskou slušností,“ napsala na jeho adresu.
Tenis, barevné vestičky a neposlušné mikádo
Ti, kdo Pavla Jungwirtha znali osobně, vzpomínají nejen na jeho vědecký přínos, ale i na jeho živelnou osobnost. Novinářka a popularizátorka vědy Lenka Vrtišková Nejezchlebová popsala, jak zpráva o jeho smrti zasáhla lidi doslova po celém světě. Přátelé si vybavují jeho nakažlivý úsměv, barevné vestičky, vtipná trika, nezkrotné kudrnaté vlasy a vášeň pro tenis. Michal Broža s humorem vzpomíná, jak mu Pavel při každém gemu velkoryse dával náskok 30:0 – a přesto vždy vyhrál.
Na svých nedávných šedesátinách prý Jungwirth pohostil přátele vlastním vínem z Hlubočep. Energie, kreativita a upřímný zájem o lidi kolem sebe – to je odkaz, který po sobě zanechal.
Odkaz, který přesahuje laboratoř
Pavel Jungwirth byl člověk, jemuž nestačilo být dobrým vědcem. Chtěl, aby věda dávala světu smysl – a ukazoval to svým každodenním životem. Stál u zrodu Pamětního grantu Martiny Roeselové, který se loni otevřel i sociálním a humanitním vědám, a po celý život motivoval mladé vědce k tomu, aby se nebáli klást otázky. Česká věda, jak poznamenávají mnozí jeho kolegové, bude jeho hlas postrádat ještě velmi dlouho.
