Obsah článku
Jaroslava Obermaierová, kterou milují miliony diváků jako zákeřnou Vilmu z Ulice, se dožívá úctyhodných 80 let. Místo velké oslavy plné přátel a rodiny ji ale čeká něco, co by jí nepřál nikdo z nás. To, co se odehraje v den jejího jubilea, vám sevře hrdlo.
Žena, která rozdávala smích, teď sedí v tichu
Když se řekne Jaroslava Obermaierová, většina z vás si okamžitě vybaví jedovatý úsměv Vilmy Nyklové, intrikánky, která dokázala v Ulici rozvířit drama jedinou větou. Jenže skutečný život téhle výjimečné herečky se od seriálového scénáře liší tak bolestně, že byste tomu nechtěli věřit.
Obermaierová celý svůj profesní život dávala divákům radost. Hrála v desítkách filmů, seriálů a divadelních představení. Její komediální talent byl vždycky nakažlivý — stačilo, aby se objevila na obrazovce, a vy jste se začali usmívat. Teď ale přichází den, kdy by se měla usmívat ona. A nemá s kým.
Prázdný stůl na kulaté jubileum
Osmdesáté narozeniny. Jen si to představte. Osm desetiletí na tomhle světě. Tisíce odehraných představení, stovky rolí, nesčetné ovace vestoje. A přesto — v den, kdy by měl telefon vyzvánět bez přestání a byt přetékat květinami — čeká Jaroslavu ticho.
Herečka se v posledních letech opakovaně svěřovala s tím, jak moc ji trápí osamělost. Po smrti svého životního partnera se její svět zúžil na malý byt a občasné návštěvy. Rodina žije svým životem, přátelé z branže postupně odcházejí nebo sami bojují se zdravotními problémy. To je realita, kterou si málokdo z vás dokáže představit, dokud ji sám nezažije.
Cena za celoživotní oddanost divadlu
Obermaierová nikdy nepatřila k herečkám, které by budovaly kariéru na skandálech. Byla pracovitá, spolehlivá, vždycky připravená. Divadlo a film pro ni nebyly prostředkem ke slávě — byly její životní láskou. A právě tahle bezvýhradná oddanost práci měla svou cenu. Večery strávené na jevišti místo doma. Víkendy na zájezdech místo s rodinou. Svátky před kamerou místo u slavnostního stolu.
Teď, když kamery zhasly a jeviště osiřelo, se ta cena ukazuje v celé své krutosti. Protože sláva vás zahřeje pod reflektory, ale v prázdném bytě o narozeninách vám nepomůže vůbec.
Příběh, který se týká tisíců českých seniorů
A tady se zastavte. Protože tohle není jen o jedné slavné herečce. Tohle je příběh, který se odehrává v tisících českých domácností každý den. Vaše babička, váš dědeček, vaše sousedka z třetího patra — kolik z nich slaví narozeniny úplně stejně? V tichu, sami, s vypnutou televizí, protože ani ta už nedokáže zaplnit prázdnotu?
Statistiky říkají, že téměř třetina českých seniorů nad 75 let žije v naprosté sociální izolaci. Třetina. Přečtěte si to číslo ještě jednou a zkuste u toho myslet na někoho konkrétního ze svého okolí.
Co můžete udělat právě teď
Možná nemůžete zavolat Jaroslavě Obermaierové. Ale víte, komu zavolat můžete? Tomu člověku, na kterého jste právě teď pomysleli. Stačí pět minut. Stačí říct: „Myslím na tebe.“ Někdy jediný telefonát změní celý den osamělého člověka víc, než si dokážete představit.
Obermaierová celý život dávala lidem emoce. Smích, slzy, vztek, dojetí — to všechno vám přinesla na stříbrném podnose. A teď? Teď by jí stačilo tak málo.
Sdílejte tenhle příběh. Ne kvůli Jaroslavě — kvůli té babičce, o které právě víte, že zítra bude sedět sama. A pak jí zavolejte.
Zdroje
