Obsah článku
Myslíte si, že svému psovi dáváte to nejlepší? Většina majitelů je o tom přesvědčená — a přesto dělá chyby, které jejich čtyřnohému parťákovi doslova ubírají roky života. Některé z nich vás možná překvapí, protože pramení z čisté lásky.
Rozmazlování není láska — je to past
Antoine de Saint-Exupéry napsal: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“ Tahle věta by měla viset zarámovaná u dveří každého pejskaře. Jenže zodpovědnost neznamená jen misky plné granulí a teplý pelíšek. Znamená výchovu — a právě její nedostatek je nejčastější chybou, kterou majitelé psů dělají.
U společenských plemen to vypadá nevinně. Malý pes, roztomilý obličej, tak proč mu něco zakazovat? Jenže přesně tenhle přístup vede k tomu, že se z mazlíčka stane neurotický tvor plný strachu a separační úzkosti. Nesamostatný pes není šťastný pes. Je to pes, který trpí pokaždé, když odejdete z pokoje.
U větších plemen — teriérů, pracovních nebo takzvaných bojových ras — je to ještě vážnější. Tato plemena potřebují laskavou, ale pevnou ruku. Bez ní vám snadno přerostou přes hlavu. A někdy se stanou i agresivními. Výchovu proto vždy přizpůsobte rase a povaze konkrétního psa.
Pozornost — příliš mnoho i příliš málo škodí
Pes potřebuje svůj prostor. Chvíle „pro sebe“. Zní to jako samozřejmost, ale spousta lidí to ignoruje. Když pes odejde na své místo, říká tím jasně: nechci být rušen. Pokud to nerespektujete — nebo to nerespektují vaše děti — můžete mít najednou problém.
Typický scénář? „Hodný“ pes, který se nikdy neprojevoval agresivně, pokouše dítě. Ne proto, že by byl zlý. Ale proto, že mu opakovaně někdo narušoval klid a jemu jednoduše došla trpělivost. Takhle vznikají situace, kterým se dalo snadno předejít.
Na druhé straně stojí nedostatek pozornosti. Pracovně vytížení majitelé, kteří nechávají psa celé dny doma samotného. Výsledek? Deprese, úzkosti, strach. Zvlášť společenská plemena, vyšlechtěná přímo k tomu, aby nám dělala parťáky, trpí odloučením nejvíc. Pokud jim nemůžete nabídnout většinu svého času, pořádně zvažte, jestli je vůbec pořizovat.
Podobně jako u lidí, i u zvířat platí, že psychická pohoda přímo ovlivňuje fyzické zdraví. Pokud vás zajímá, jak tělo vysílá signály, když něco není v pořádku, podívejte se na článek Střídá se vám průjem se zácpou? Tělo říká něco zásadního.
„On je hodnej, nebojte“ — věta, která předchází problémům
Snad každý z nás tuhle větu slyšel. Většinou ve chvíli, kdy se k němu řítil minimálně třicetikilový chlupatý kolos bez vodítka. Pouštět psa na volno bez perfektního výcviku je hazard — nejen s vaší pověstí, ale i s jeho životem.
Psi na vodítku nemusí být přátelští. Kolemjdoucí může mít ze psů panický strach. A lovecký pud dokáže vašeho mazlíčka přimět, aby se kvůli holubovi rozběhl přímo do vozovky. Pouštějte proto psa z vodítka jen v neobydlených oblastech, na polích, loukách nebo na místech k tomu přímo určených.
Očkování — zapomenout může znamenat katastrofu
Spousta majitelů tápe, jaké očkování by měl jejich pes mít. Povinné je pouze očkování proti vzteklině. Ale to neznamená, že ostatní vakcíny nemají smysl. Na základě vašeho životního stylu a potřeb konkrétního psa zvažte i doporučená nepovinná očkování.
Častý problém? Zapomenuté přeočkování. V běžném životě to nemusíte poznat. Ale ve chvíli, kdy budete plánovat cestu do zahraničí, se může stát, že nikam neodjedete. Dejte si proto do kalendáře připomínku — stojí to minutu a může to zachránit spoustu starostí.
Strava — tichý zabiják, o kterém se nemluví
Špatná strava patří mezi hlavní důvody zdravotních problémů u psů. Přitom právě jídlem chtějí majitelé svým mazlíčkům udělat radost nejčastěji. Pamlsky ze stolu, nekvalitní granule, přejídání z lásky — to všechno se podepisuje na zdraví psa mnohem víc, než si většina lidí připouští.
Zajímavé je, že i u lidí často přehlížíme signály, které nám tělo posílá. Třeba i tak nenápadná věc jako tvar prstů může prozradit víc, než byste čekali — podívejte se na své prsty a zjistěte, co prozradí.
Co z toho plyne?
Milovat psa nestačí. Musíte ho milovat správně. To znamená nastavit hranice, respektovat jeho potřeby, nenechat ho bez výchovy a nepodceňovat prevenci. Každá z těchto chyb se dá napravit — ale jen pokud o ní víte.
Máte doma psa a poznali jste se v některém z těchto bodů? Nebojte se — nikdy není pozdě začít dělat věci jinak. Sdílejte tento článek s dalšími pejskaři ve svém okolí. Třeba jim tím zachráníte víc, než si dokážete představit.
Zdroje
