Obsah článku
Lucemburský soud obstavil podíly polostátního ČEZ v tamních firmách. Důvod? Český stát odmítá plnit miliardové odškodnění v kauze Diag Human – a protože dluh roste dál, přišla na řadu exekuce. Celková částka včetně úroků dnes přesahuje 17 miliard korun, přičemž každý den přibývá dalších 1,6 milionu.
Lidé dobře obeznámení s případem jsou zajedno: „Šance, že by se teď neplatilo nic, je nula,“ řekl jeden z nich deníku Aktuálně.cz s tím, že si nepřeje být jmenován. Kauza podle nich míří ke svému konci a Česko se placení nevyhne.
Co vlastně celý spor způsobilo
Příběh sahá až do roku 1992. Česko-švýcarský podnikatel Josef Šťáva tehdy tvrdil, že mu stát zmařil lukrativní obchod s krevní plazmou – konkrétně tím, jak proběhlo výběrové řízení na zpracovatele. Šťáva původně žádal odškodnění 200 milionů korun. Jenže kauza se táhla desetiletí, úroky běžely a původní skromná částka vyrostla do astronomických rozměrů.
Zahraniční soudy se případem začaly zabývat od roku 2014. Do té doby se vše odehrávalo v Česku – mimo jiné u Arbitráže při Hospodářské komoře ČR, která v roce 2008 Šťávovi přisoudila 8,33 miliardy. Přezkumný senát ale rozhodl, že nárok nemá žádný. Šťáva to neakceptoval a obrátil se do zahraničí.
Dva pravomocné rozsudky, které stát ignoroval
Dnes stojí proti Česku dva pravomocné a vykonatelné rozsudky. Lucemburský soud – včetně odvolací a nejvyšší instance – rozhodl ve Šťávův prospěch. Londýnský mezinárodní arbitrážní tribunál pak v roce 2022 potvrdil stejnou částku: 15,5 miliardy korun. Na té sumě se oba verdikty shodují, úroky od té doby částku ještě zvýšily.
Ještě v červnu 2024 se obchodní soud Anglie a Walesu zabýval námitkami českého státu. Zamítl je. Tehdy byl ministrem financí Zbyněk Stanjura z ODS. „Snahou naší vlády bylo dosáhnout, abychom platili co nejnižší částku, pokud bychom museli platit,“ připustil Stanjura po zveřejnění nového vývoje kauzy.
ČEZ jako rukojmí za dluh státu
Protože stát dluh nesplácí, sáhl Diag Human po majetku, který se dá postihnout v zahraničí. Padla volba na lucemburské podíly ČEZ – tedy firmy, v níž má český stát majoritní podíl. Právě proto je obstavení podílů přímým důsledkem nečinnosti vlády.
ČEZ celý krok označil za „šikanózní“ a oznámil, že podá žaloby v nejbližších dnech. Podle vlastního prohlášení společnosti jsou si její právníci jisti, že soud rozhodnutí zruší „v řádu měsíců“. Diag Human to vidí přesně opačně: „Nejde o šikanu, ale o léta odkládaný výkon práva věřitele vůči dlužníkovi.“
Co říká premiér Babiš
Premiér Andrej Babiš v SMS deníku Aktuálně.cz napsal, že se ČEZ u lucemburského soudu bude bránit a je „přesvědčen, že uspěje“. Zároveň viní z celé situace ODS: „Celá ta kauza je příběh z roku 1992, kdy politici ODS podepsali rozhodčí doložky a tím zásadně poškodili stát.“ Dodal, že stát „nikdy ani na okamžik nepřipustil legitimitu nároku Diag Human“.
Ministryně financí Alena Schillerová odmítla spekulovat o tom, zda stát vytvoří rozpočtovou rezervu na případnou výplatu. Spoléhá na to, že spor stále projednává londýnský Nejvyšší soud. Jenže právníci znalí případu upozorňují: ani probíhající řízení v Londýně nijak neblokuje vykonatelnost již vydaných rozsudků. A londýnský soud by měl podle dostupných informací rozhodnout začátkem příštího roku.
Třicet let odkládání a jeho cena
Josef Šťáva podle dostupných informací oslovil každou českou vládu s nabídkou jednání. Kauzu měli na stole téměř všichni ministři financí i zdravotnictví od vzniku samostatného státu. Na jednáních Šťávu často doprovázel Jan Kalvoda, právník a bývalý politik ODA. Dohoda nikdy nevznikla.
Výsledek třiceti let vyhýbání se je brutálně vidět na číslech: původních 200 milionů korun se proměnilo v dluh přes 17 miliard. A zatímco politici si kauzu přehazovali jako horký brambor, úroky klidně běžely dál – každý den o 1,6 milionu korun víc.
I kdyby ČEZ u lucemburského soudu uspěl a obstavení podílů bylo zrušeno, povinnost státu zaplatit odškodné tím nijak nezanikne. Verdikty jsou pravomocné. Šťáva si může vybrat, čí majetek postihne – a zjevně v tom hodlá pokračovat, dokud nedostane, co mu soudy přiznaly.
Pro běžného člověka to znamená jediné: peníze půjdou z veřejných prostředků. Ať už přímo ze státního rozpočtu, nebo přes majetek polostátních firem, jako je ČEZ. Jak přesně to dopadne a kdy, závisí na dalším vývoji u londýnského Nejvyššího soudu – ale podle všech hlasů z pozadí je otázka jen to, kolik přesně Česko zaplatí, ne zda vůbec.
