Obsah článku
Dnes stačí mobil a sluchátka — a máte přístup k milionům skladeb. Za socialismu jste ale museli mít správný přístroj, správnou kazetu a hlavně správné kamarády. A pokud jste vlastnili dvojče, byli jste doslova králem party.
Gramofon — praotec domácí zábavy
Zatímco dnes si pustíte Spotify nebo YouTube a za pár sekund hraje cokoli, za minulého režimu to vypadalo úplně jinak. K poslechu hudby sloužily přístroje, které se dnes prodávají jako sběratelské kousky. Gramofony, kotoučové magnetofony, kazeťáky a walkmany. Zajímavé je, že zrovna gramofon — vynalezený Emilem Berlinerem už na konci 19. století — je jediný z nich, který ve velkém přežil nástup digitální éry.
Na gramofonových deskách se za socialismu poslouchalo úplně všechno. Vážná hudba, populární muzika i nahrávky humoristů. Třeba Felix Holzmann patřil mezi absolutní stálice. A kdo by neznal Šimka s Grossmanem?
„Jako dítě jsem doma z gramofonové desky hrozně ráda poslouchala Návštěvní dny Šimka a Grossmana. Některé scénky si pamatuju dodnes. Třeba z povídky Jak jsme chovali užitečné zvíře dokážu některé pasáže citovat i po čtyřiceti letech,“ vzpomíná Jana z Liberce.
„Ale samozřejmě jsem si pouštěla i muziku. Milovala jsem Káju Gotta nebo Standu Hložka s Petrem Kotvaldem. Holky z naší školky jsem si pouštěla pořád dokola, máma z toho úplně šílela,“ směje se Jana.
Kotoučový magnetofon — luxus za cenu dnešního auta
Kotoučové magnetofony se v Československu začaly vyrábět už v 50. letech. Neposloužily jen k přehrávání hudby — díky připojenému mikrofonu se na ně dalo nahrávat prakticky cokoli. Milovníci přírody si brali kotoučáky ven a zachycovali ptačí zpěv. Rodiče si nahrávali první básničky svých dětí. Hlavní výhodou bylo, že se na pásek vešlo i několik hodin záznamu.
Lidé si na kotoučáky přehrávali oblíbené LP desky, které se častým pouštěním na gramofonu mohly poškodit. Mělo to ale jeden háček. Šlo o extrémně drahé zboží — v přepočtu na dnešní ceny by kotoučový magnetofon stál minimálně 50 tisíc korun. To si zkrátka nemohl dovolit každý.
Právě proto se stal příchod kazetového magnetofonu na konci 60. let takovou revolucí. Najednou tu byl přístroj lehčí, přenosnější a výrazně dostupnější. Podobně jako některé vzácné předměty z minulosti dnes nabírají na hodnotě — třeba některé mince mohou mít hodnotu tisíců eur.
Kazeťák — svoboda v krabici na baterky
Kazetový magnetofon měl zabudovaný reproduktor a fungoval na baterky. To znamenalo jednu zásadní věc — mohli jste si ho vzít s sebou kamkoli. Na výlet, na chalupu, na hřiště. Vkládání kazet bylo navíc mnohem jednodušší než manipulace s kotoučovými páskami.
Jenže kazety měly své mouchy. Páska se při převíjení občas přetrhla nebo zadrhla. A pak přišel ten rituál, který zná každý, kdo v té době žil.
„Pak bylo nutné kazetu vyndat, do toho kolečka strčit tužku a zamotanou pásku ručně rozmotat,“ popisuje Jana postup, který se stal jedním z nejcharakterističtějších zážitků celé generace. „Ale takhle jsme mnohdy i převíjeli celou kazetu, abychom ušetřili energii z baterek.“
Tužka v kazetě. Kdo to nezažil, nepochopí. Kdo to zažil, nikdy nezapomene. Takový drobný detail, a přitom definuje celou éru poslouchání hudby.
Dvojče — svatý grál každého teenagera
A pak tu bylo dvojče. Magnetofon se dvěma kazetovými šachtami. Kdo ho vlastnil, byl mezi vrstevníky doslova za pánaboha.
Proč? Protože dvojče umělo něco, co dnes zní úplně banálně — nahrávat z jedné kazety na druhou. „Tam byly kazety dvě a šlo nahrávat z jedné na druhou. Takže jsem si třeba od kamarádky půjčila její kazetu a z dnešního pohledu jsem si vlastně vyrobila nelegální kopii,“ přiznává Jana s úsměvem.
Celá síť kopírování fungovala jednoduše. Někdo sehnal originální kazetu, půjčil ji kamarádovi s dvojčetem a ten ji rozmnožil. Pak šla kazeta dál. Jedna nahrávka tak mohla obejít celou třídu, celou partu, celou ulici. Žádný Spotify, žádné streamy — jen analogová solidarita.
Walkman — hudba konečně jen pro vaše uši
A pak přišel walkman. Kazetový přehrávač se sluchátky — jakýsi předchůdce pozdějších MP3 přehrávačů. Malý, přenosný, osobní. Poprvé jste si mohli poslouchat hudbu jen vy sami, aniž byste obtěžovali okolí.
Gramofon, kotoučák, kazeťák, dvojče, walkman. Každý z těchto přístrojů znamenal jiný stupeň svobody v přístupu k hudbě. Dnes, kdy k přehrávání čehokoli stačí mobilní telefon, se to zdá neuvěřitelné. Ale každý, kdo někdy strčil tužku do kazety a trpělivě rozmotával zamotanou pásku, ví, že tahle hudba měla úplně jinou cenu.
Mimochodem, pokud rádi trénujete postřeh a vzpomínky, zkuste najít skrytý obličej na obrázku, který vidí jen 3 ze 100 lidí. A pokud vás zajímá, co se děje s tělem, když pravidelně pijete bylinné čaje, přečtěte si příběh ženy, která měsíc pila kopřivový čaj.
Pamatujete si na svůj první kazeťák? Měli jste doma dvojče? Napište nám — tahle vzpomínka stojí za to, abyste ji sdíleli s těmi, kdo to prožili s vámi. 📼
Zdroje
