Obsah článku
Sedmdesátiny dnes slaví žena, která o přežití pochybovala hned dvakrát – jednou lékaři, jednou skoro ona sama. Marika Gombitová, autorka hitů jako Vyznanie, Koloseum nebo Úsmev, vstoupila do sedmé dekády jako zpěvačka na turné, aktivní na sociálních sítích a konečně svobodná. Jubileum završí podzimním turné, jehož součástí je i velký koncert v pražské O2 areně.
Z Turán nad Ondavou až na špičku slovenského popu
Gombitová pochází z malé vesnice Turany nad Ondavou na východním Slovensku. Zpívat začala už ve třinácti letech v amatérské kapele se svými bratry, a ani přestup na strojní průmyslovku v Košicích ji od hudby neodtrhl. Právě v košickém tanečním orchestru ji objevil Ján Lehotský, kapelník skupiny Modus – a tím se rozjel příběh, který slovenský pop navždy změnil. Po boku Miroslava Žbirky se Gombitová stala hlavní tváří Modusu. V roce 1979 debutovala sólově s písní Vyznanie, která z ní okamžitě udělala hvězdu.
Noc z 30. listopadu 1980 změnila všechno
Po koncertě Modusu v Brně se zpěvačka vracela do Bratislavy jako spolujezdkyně. Na zasněžené silnici auto dostalo smyk, několikrát se převrátilo a nepřipoutaná Gombitová utrpěla zlomeniny ruky i hrudní kosti a poranění páteře. Výsledkem bylo ochrnutí spodní části těla. Lékaři tehdy nepokrytě pochybovali, zda vůbec přežije – a ona to slyšela.
Po jedenácti operacích se rozhodla vrátit na pódium. Tehdejší vládní funkcionáři jí první pokus – vystoupení na Bratislavské Lyře pouhých šest měsíců po nehodě – zakázali s odůvodněním, že by to psychicky nezvládla. Zvládla to přirozeně jinak: zpívala vsedě, a její výkony byly podle pamětníků o to nabitější emocemi.
Lásky, které nevyšly
V osobním životě Gombitová tolik štěstí neměla. Před nehodou se zasnoubila s německým podnikatelem Rudim, kvůli němuž zvažovala odchod do zahraničí – nakonec zvítězila hudba. Později se zamilovala do dvou bubeníků: Jana Žižky a Tolji Kohouta z kapely Katapult. Oba shodně vzpomínali, že v soukromí byla velmi plachá a skromná. Vztah s Toljou chtěla po létech obnovit, jenže ten mezitím emigroval do Anglie.
Sedm let po nehodě se seznámila s Italem Albertem. Ten zpočátku její handicap přijímal, ale nakonec podlehl tlaku rodiny a odešel. „Všechno jsem mu odpustila, vždyť jsem ho milovala,“ řekla zpěvačka pro časopis Téma. Osud si pak s Albertem zahrál krutě – po nehodě na motorce skončil sám na vozíku. Gombitová to komentovala s tím, že se s tím dodnes nedokáže smířit.
Opatrovnice, která se stala věznicí
Nejtemnější kapitola přišla nenápadně. Péče o zpěvačku se ujala její fanatická obdivovatelka Radmila Scholtzová, která za ní přestala pouštět kohokoliv kromě sestry Heleny. Telefony nepředávala, vzkazy zadržovala. Miroslav Graclík, autor zpěvaččiny životopisné knihy Úlomky vzpomínek, situaci popsal bez příkras: Gombitová neměla sílu vzdorovat, protože je na pečující osobě zcela závislá – každodenní rehabilitace trvají několik hodin a bez cizí pomoci se neobejdou.
Zlom přišel ve chvíli, kdy Scholtzová odjela na dovolenou a péči převzala sestra Helena. Ta zůstala. Dnes jsou nejbližšími lidmi ve zpěvaččině okolí Helena, manažerka Eva Kožejová a šéfka košického fanklubu Andrea Pakesová.
Žbirka ji vrátil zpět na světlo
Celoživotním přítelem Gombitové byl Miroslav Žbirka – dvojici pojilo přátelství i dva z nejkrásnějších duetů české a slovenské pop music: V slepých uličkách a Nespáľme to krásne v nás. Právě účast na Žbirkově turné v roce 2016 byla okamžikem, kdy se Gombitová podruhé vrátila do světa. Od té doby vystupuje, komunikuje na sociálních sítích, v květnu 2025 sledovaly její účast v přímém přenosu finále slovenské soutěže Let’s Dance statisíce diváků. A teď slaví sedmdesátiny tak, jak jinak – na pódiu.
