Obsah článku
Bylo kolem sedmé ráno, když sedmadvacetiletý Lukáš Rambousek odešel do práce v Severní věži Světového obchodního centra. Jako počítačový technik měl před sebou běžný pracovní den – ještě chvíli před nárazem uneseného letadla posílal e-maily a plánoval večírek s kamarády. Dnes je to přesně 25 let od chvíle, kdy celý ten den přestal být obyčejný.
Past v horních patrech
Když letadlo prorazilo Severní věž, Lukáš zůstal uvězněný vysoko nad ulicemi New Yorku. Z pater nad místem nárazu se stala hermeticky uzavřená past – kouř, žár a žádná cesta dolů. Lidé se tísnili u oken a čekali na záchranáře, kteří se k nim nedokázali dostat. Někteří v zoufalství ze zranění a dusivého kouře skočili.
Lukášova rodina po celá desetiletí věřila, že on sám tuto cestu nezvolil. Co se s ním v posledních minutách stalo, nikdy nikdo nezjistil. Jeho ostatky se v troskách nenašly dodnes.
Otec, který šel pro syna s obědem
Lukášův otec Mike se o útoku dozvěděl z televize. Zkusil zavolat synovi do kanceláře – telefon zvoněl, nikdo nebral. Mike si říkal, že to snad bude v pořádku, a vydal se syna vyzvednout a přinést mu jídlo. Krátce po desáté dopoledne uvízl v metru poblíž Dvojčat. Zhasla světla, přišla tma, vedro a kouř. Venku se právě zřítila Jižní věž.
Když se Mikeovi podařilo dostat na povrch, ulice pokrývaly trosky a prach. Severní věž – ta, ve které byl Lukáš – padala právě v tu chvíli. Mike později popsal, že ho zasypala vlna popela, a v tu chvíli věděl. Přesto syna ještě několik dní hledal pěšky, ulici po ulici. Zázrak nepřišel.
Fotografie, která rodiče nepustí
Po týdnech absolutní nejistoty narazili Lukášovi rodiče na snímek agentury Reuters. Zachycoval zoufalé lidi mačkající se v oknech Severní věže v posledních minutách před zřícením budovy. Mike na fotografii označil muže v horní řadě, třetího zleva – byl přesvědčen, že to je jeho syn.
Totožnost muže se nikdy nepodařilo potvrdit. Pro Mika a jeho manželku ale snímek znamenal víc než jen záhadu – dal jim alespoň přibližnou představu o tom, kde Lukáš mohl strávit poslední chvíle svého života. „Před tou fotografií ráno řekl ‚Ahoj, čau‘ a prostě zmizel,“ vzpomínal Mike v rozhovoru pro novináře Davida Frienda z magazínu Vanity Fair, který tehdy pracoval na knize o osudech lidí zachycených na ikonických snímcích z 11. září.
Rodina, která uprchla před dějinami, jen aby je dějiny dostihly
Lukáš byl Američan s československými kořeny. Jeho rodiče opustili Československo před komunistickým režimem. Dědeček Oto Rambousek byl člověk, který se celý život bil s totalitou – bojoval proti nacistům, pak se postavil komunismu a byl zatčen za údajnou špionáž pro Spojené státy. Po potlačení Pražského jara rodina emigrovala a nakonec zakotvila v Americe. Zemi, která jim dala svobodu a která Lukášovi o 11. září 2001 vzala život.
Jak Mike udržuje synovu památku naživu
Lukášova smrt Mika nezlomila, i když ho změnila. Uspořádal Junk Fest – akci, kterou měl Lukáš rád a na kterou se vždy těšil. Pak na Facebooku založil vzpomínkovou skupinu, kde se scházejí lidé, kteří na Lukáše nezapomněli. Jsou to gesta zdánlivě malá, ale pro truchlícího otce zásadní: potřeba ukázat, že za číslem v seznamu obětí stál konkrétní člověk, který plánoval večírky a posílal ráno e-maily.
Při dnešním 25. výročí útoků si svět znovu připomíná téměř tři tisíce mrtvých. Lukáš Rambousek je jedním ze dvou lidí s československými kořeny, kteří toho dne v troskách WTC zahynuli. Jeho jméno je vytesáno na památníku v New Yorku. Fotografie z okna Severní věže visí v mysli jeho otce.
