Obsah článku
Sedmdesát let v jedné uniformě. Josef Maštera z Valteřic vstoupil k dobrovolným hasičům v roce 1955 — a dodnes nepověsil helmu na hřebík. Letos mu je rovných sto let a právě se zapsal do České knihy rekordů.
Sedm desítek let ve službě
Když Josef Maštera v listopadu 1955 poprvé oblékl hasičský dres, Československo mělo jiného prezidenta, televize byla luxus a mobilní telefon neexistoval ani ve sci-fi. Josefovi tehdy bylo třicet let. Dnes je mu sto — a na schůze Sboru dobrovolných hasičů ve Valteřicích chodí pořád.
Narodil se 11. ledna 1926. Za těch sedmdesát let u sboru zažil výjezdy k požárům, hasičské soutěže i nesčetné brigády. Získal čtyři Stužky za věrnost, Čestné uznání SDH, Čestné uznání OSH–MSH a prestižní Medaili Za zásluhy.
A přesto — zeptáte-li se ho, jestli plánuje skončit, odpoví jedním slovem: ne.
Zápis do České knihy rekordů
Pelhřimovské Muzeum rekordů jeho příběh zaregistrovalo letos v březnu. Přesněji 11. března 2026 byl údaj o Josefově „nevídané věrnosti hasičské uniformě“ zaevidován do České databanky rekordů.
„Nevídanou věrnost Josefa Maštery hasičské uniformě a SDH Valteřice nedávno zapsalo pelhřimovské Muzeum rekordů do své Databanky českých NEJ,“ potvrdil prezident Agentury Dobrý den Pelhřimov Miroslav Marek.
Josef Maštera se tak stal oficiálně nejstarším aktivním dobrovolným hasičem v Česku. Není to jen číslo na papíře — je to živý důkaz toho, že věk opravdu neznamená konec.
Co kolegové říkají o Josefovi
Hasiči z Valteřic podali v listopadu 2025 návrh na Josefovo vyznamenání. V jeho zdůvodnění stálo: „Jeho životní příběh je důkazem, že služba druhým a láska k hasičskému poslání nezná hranice věku.“
Není to prázdná fráze. Josef nechodí na schůze ze zvyku nebo z nostalgie. Chodí proto, že ho to tam táhne. Hasičský sbor pro něj celý život znamenal komunitu, smysl a poslání. A právě v tom možná tkví jeho recept na dlouhověkost.
Recept na dlouhý život? Mít pro co vstávat
Lékaři a vědci po celém světě zkoumají, proč se někteří lidé dožívají tak vysokého věku. Výzkumy opakovaně ukazují totéž — kromě genetiky a stravy hraje klíčovou roli pocit smysluplnosti. Člověk, který má důvod ráno vstát z postele, žije déle.
Josef Maštera ten důvod má sedmdesát let. Hasičský sbor mu dal strukturu, přátelství a pocit, že někam patří. Nemusel hledat drahé doplňky stravy ani tajné recepty. Stačil mu dres, kolegové a ochota pomáhat.
Podobné příběhy lidí, kteří vzdorují věku, čteme stále častěji. Obermaierová slavila 80. narozeniny. Bohdalová nepřišla — důvod šokoval. Věk je prostě jen číslo, pokud člověk žije naplno. A slova Potměšilovy manželky to jen potvrzují — na životní síle záleží víc než na letopočtu v občance.
Co si z Josefova příběhu vzít
Nemusíte být hasičem. Nemusíte mít sbírku vyznamenání. Ale můžete mít něco, co vás spojuje s ostatními lidmi. Spolek, kroužek, parta sousedů, se kterými pečete, kutíte nebo třeba pěstujete zeleninu na zahrádce.
Josef Maštera svůj recept nikdy nebalil do velkých slov. Prostě přišel. Každou schůzi. Každý rok. Sedmdesát let v kuse.
A možná právě ta prostota je na celém příběhu to nejsilnější. Žádné tajemství. Žádný zázračný elixír. Jen člověk, který celý život dělal to, co ho bavilo, mezi lidmi, které měl rád.
Zkuste si odpovědět
Máte ve svém životě něco, co by vás udrželo aktivní ještě za třicet, čtyřicet let? Něco, kvůli čemu byste vstávali i v den, kdy se vám nebude chtít? Josef Maštera tu odpověď našel v hasičské zbrojnici malé obce na českém venkově.
Mimochodem — tenhle kvíz z přírodních věd zvládne celý jen 10 % lidí. Josefa by zajímalo, jestli patříte mezi ně.
Sdílejte jeho příběh dál. Zaslouží si, aby o něm vědělo víc lidí.
Zdroje
