Obsah článku
Po 41 letech strávených v cele smrti se 71letý Douglas Stewart Carter dočkal toho, oč prosil od samého počátku: soud v americkém státě Utah nařídil jeho propuštění. Rozhodl test DNA, který nevratně vyloučil jeho přítomnost na místě činu. Čtyři desetiletí. To je čas, který mu stát vzal – a který mu nikdo nevrátí.
Odsouzen bez jediného fyzického důkazu
Carter byl v roce 1985 shledán vinným z vraždy Evy Olesenové, tety náčelníka policie ve městě Provo. Od prvního dne přitom platilo jedno zásadní: na místě činu po něm nezůstala jediná fyzická stopa. Žádný otisk, žádná krev, žádný vlas.
Přesto ho porota odsoudila k trestu smrti. Stalo se tak výhradně na základě výpovědí dvou svědků, kteří tvrdili, že se Carter vraždou sám chlubil. Sám obžalovaný sice podepsal přiznání, ale opakovaně prohlašoval, že ho k tomu přinutili vyšetřovatelé pod nátlakem. Oba svědkové svá tvrzení nakonec odvolali – jenže to přišlo příliš pozdě.
Co DNA řekla po čtyřech dekádách
Minulý týden přinesly výsledky nové analýzy jasnou odpověď. Test DNA vyloučil, že by Carter zanechal krevní stopu na klice dveří u místa činu. Stejně tak nevykazoval žádnou shodu genetický materiál odebraný z rukojeti nože, jímž byla Olesenová zavražděna.
To jsou dva klíčové předměty z místa vraždy – a na žádném z nich se Carter vůbec neobjevil. Soudce Derek Pullan přiznal, že nový důkaz dále oslabuje pravděpodobnost jeho viny, zároveň však poznamenal, že definitivní verdikt musí vynést nová porota.
Nejvyšší soud pochybení uznal už loni
Nynější propuštění nepřišlo z ničeho nic. Nejvyšší soud státu Utah loni nařídil nový proces poté, co dospěl k závěru, že se původní vyšetřovatelé dopustili zásadních pochybení. Teprve nové DNA testy, jejichž výsledky dorazily tento měsíc, přiměly soud k tomu, aby Cartera pustil na svobodu ještě před tím, než nové řízení vůbec začne.
Propuštěn byl na kauci a musí nosit elektronické zařízení ke sledování polohy. Není tedy zcela volný – případ formálně trvá dál a nový proces teprve přijde. Jde ale o radikální změnu oproti cele smrti, kde čekal na popravu čtyři desítky let.
„41 let státem způsobeného traumatu“
Carterův obhájce Neal Hamilton nezvolil diplomatická slova. „Je propuštěn po 41 letech státem způsobeného traumatu, které na něj bude mít velmi reálný vliv,“ prohlásil. Tohle trauma má konkrétní tvář: Carter přišel o celý dospělý život. Do vězení nastoupil jako třicetiletý, ven vychází jako sedmdesátník.
Faktem, který příběh ještě prohlubuje, je jeho rasová příslušnost. Carter je tmavé pleti a byl odsouzen za vraždu příbuzné místního šéfa policie – tedy v prostředí, kde byl výrazně zranitelný. Zda rasa sehrála roli v tom, proč soud uvěřil odvolaným svědectvím místo jeho popření, zdroje neuvádějí. Otázka ale zůstává otevřená.
Syn, který o něm nevěděl
Snad nejsmutnější kapitolou celého příběhu je Carterův syn. Po otcově uvěznění byl dán k adopci a o odsouzení svého biologického otce se dozvěděl až mnoho let poté. Carter se teď má ubytovat poblíž jeho bydliště – poprvé po desetiletích budou moci žít ve stejném městě.
Co to pro oba znamená, si lze jen domýšlet. Čtyřicet jedna let je příliš dlouhá doba na to, aby se daly dohnat. Přesto je to začátek, který ještě před rokem nevypadal jako možný.
