Obsah článku
Osm let naděje, pak rozchod a prázdné místo, které nezaplnilo nic jiného. Herečka Bára Fišerová, kterou diváci znají především ze seriálu Modrý kód, se v rozhovoru pro magazín Rytmus života otevřela tématu, o kterém se mlčí těžce: touze po dítěti, která se nikdy nenaplnila.
Fišerové je dnes 48 let a je single. Mateřství, po němž roky toužila, zůstalo přáním. „O dítě jsme se s partnerem snažili osm let, ale zkrátka to nešlo. Začali jsme kolem mých třiceti let a najednou jsem zjistila, že mi je čtyřicet. Potom jsme se s partnerem rozešli,“ popsala herečka s upřímností, která u veřejných osobností nebývá samozřejmostí.
Chtěla dítě s konkrétním člověkem, ne jen dítě
Po rozchodu se nabízela zdánlivě jednoduchá otázka: proč prostě nehledat jiného partnera a zkusit to znovu? Fišerová ale vysvětluje, že to tak jednoduché nebylo. „Nejsem typ ženy, která by chtěla dítě s kýmkoliv jen proto, aby ho měla. Chtěla jsem ho právě s tím člověkem, kterého jsem milovala. Chtěla jsem, aby v něm byl kus z něj,“ řekla.
Tahle upřímná věta odhaluje víc než celé vysvětlování. Nešlo o miminko jako takové – šlo o společný příběh se člověkem, na kterém jí záleželo. Když ten příběh skončil, skončil i sen o rodině tak, jak si ho představovala.
Biologické hodiny, které neslyšela, než bylo pozdě
S odstupem let Fišerová přiznává, že podcenila čas. „Člověk si ve třiceti myslí, že má pořád spoustu času. Říká si, že je všechno v pohodě a jednou to přijde. Potom ale najednou zjistí, jak rychle roky utekly. Biologické hodiny tikají hrozně rychle. Já je vlastně ani moc neslyšela,“ popsala.
Je to zkušenost, kterou zná mnoho žen, ale málokterá veřejná tvář ji vysloví takhle bez příkras. Fišerová se přitom nepropadá do hořkosti. Zdůrazňuje, že mateřství nikdy nebrala jako jediný smysl existence. „Určitě by to bylo krásné a byla bych za dítě ráda, ale není to tak, že bych se kvůli tomu hroutila,“ dodala.
Polovinu srdce drží maminka, druhá polovina čeká
Dnes je pro Báru Fišerovou nejbližší osobou její matka. Herečka je jedináček, nemá sourozence, a právě absence blízkých lidí, se kterými by mohla sdílet každodenní radosti, ji mrzí možná víc než cokoliv jiného. „Mrzí mě, že nemám s kým sdílet své úspěchy a hezké okamžiky v životě. Moje mamka je ale opravdu poklad. Vždycky říkám, že rodiče jsou jedna polovina našeho srdce. Ta druhá je u mě zatím stále prázdná a to jediné mě opravdu mrzí,“ svěřila se.
Ta jedna věta – zatím stále prázdná – naznačuje, že Bára Fišerová ještě úplně nezavřela dveře. Přinejmenším naději nezahodila.
