Obsah článku
Andrej Babiš měsíce mlčel a snášel výstřelky koaličních partnerů. Teď se karta obrátila a dva ministři cítí, jak se pod nimi houpe židle. Jeden z nich má čas do června — a pak už možná nebude co zachraňovat.
Ze Slabiše dravcem
Premiér Andrej Babiš celé měsíce působil jako někdo, kdo se nechá vláčet vlastními koaličními partnery. Petr Macinka držel kauzu Turek při životě tak dlouho, až tím paradoxně upevňoval pozici prezidenta Petra Pavla. Tomio Okamura zase skoro každý týden odcházel z jednání koaliční rady, aby před novináři po svém prozrazoval vládní plány — Babišovi za zády.
Podle hlasů zevnitř kabinetu to premiéra opakovaně přivádělo k zuřivosti. Ale čekal. Čekal na dva klíčové milníky — odhlasování svého nevydání k trestnímu stíhání a schválení státního rozpočtu. Oba jsou za ním. A Babiš konečně odhodil fazónu Slabiše.
Zůna jako hadr na podlahu
Ministr obrany za SPD Jaromír Zůna to schytává od samého počátku. Premiér i jeho strana ANO si z bývalého vojáka dělají doslova hadr na podlahu. Nutí ho dementovat vlastní výroky, natáčet potupná videa, nebo mu naopak zakazují mluvit o určitých tématech.
Poslední rána přišla při výběru nového náčelníka generálního štábu. Vláda kompletně obešla Zůnovo mínění. Novým náčelníkem se navzdory jeho nesouhlasu stane generál Miroslav Hlaváč. Zůna jako jediný člen vlády hlasoval proti — a nikoho to nezajímalo.
Dva dny nato si Babiš Zůnu „vyvolal“ jako žáka u tabule. Chtěl vidět pokrok na Koncepci výstavby české armády do roku 2040. Odcházel silně nespokojen. Ministr dostal čas na nápravu do června. A právě tahle koncepce může nakonec posloužit jako záminka k jeho odvolání.
Klempíř a zfušovaný zákon
Druhý ministr, který balancuje na hraně, je Oto Klempíř z Motoristů. Na ministerstvu kultury dostal úkol, který nikdy nebyl tématem jeho strany ani voličů — rušení koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média.
Práce je nevděčná, složitá a pro Klempíře s jeho schopnostmi krutě nebezpečná. Novela zákona o České televizi a Českém rozhlasu je totiž tak zfušovaná, že se k ní nelichotivě vyjádřili odborníci, veřejnoprávní instituce i samotná ministerstva.
Nejtvrdší paletu výtek podalo ministerstvo financí Aleny Schillerové. Podle nich zákonu chybí naprosto základní náležitosti. V připomínkovém řízení se ohradily další rezorty a organizace. Klempíř tak sedí na časované bombě, kterou sám nedokáže zneškodnit.
Babišova hra s časem
Premiér si evidentně připravuje půdu pro razantní kroky. U Zůny má jasný scénář — červnový termín, nesplněný domácí úkol, logická záminka k výměně. U Klempíře stačí počkat, až se zfušovaná novela zhroutí pod tíhou vlastní neschopnosti.
Obě situace mají jedno společné — Babiš nemusí nikoho odvolávat z rozmaru. Stačí mu nechat oba ministry, aby se potopili sami. A právě to je na celé věci to nejnebezpečnější. Žádný velký konflikt, žádná veřejná scéna — jen tiché utahování smyčky.
Co myslíte — vydrží Zůna a Klempíř do léta, nebo je Babiš obětuje dřív? Napište do komentářů a sdílejte — vaši známí by měli vědět, co se děje za zavřenými dveřmi vlády.
Zdroje
