Obsah článku
Agáta Hanychová Arichteva se nikdy nebála říct svůj názor nahlas. Tentokrát ale její slova zasáhla přímo do srdce jednoho z nejcitlivějších rodičovských témat. To, co vzkázala Ornelle Koktové, by si měl přečíst každý, kdo vychovává děti.
Jeden příspěvek a celý internet stál na uších
Ornella Koktová se na sociálních sítích pochlubila tím, jak řeší neposlušnost svého syna. Popsala situaci, ve které malého chlapce potrestala způsobem, který podle ní funguje. Jenže to, co považovala za nevinné sdílení rodičovské zkušenosti, rozpoutalo lavinu reakcí.
Mezi těmi nejhlasitějšími se ozvala právě Agáta Hanychová Arichteva. A nešla daleko pro slova.
Arichteva neuměla mlčet
Agáta, sama matka tří dětí, reagovala ostře a bez okolků. Podle ní je způsob, jakým Ornella přistupuje k trestání svého syna, přesně tím vzorcem, který v dětech zanechává hluboké stopy. „Tohle není výchova. Tohle je něco, za co se jednou budete stydět,“ napsala Arichteva ve svém vyjádření.
Její slova nebyla jen kritikou jedné konkrétní matky. Byla varováním pro tisíce rodičů, kteří si možná ani neuvědomují, že dělají totéž. Agáta otevřeně mluvila o tom, jak snadno se fyzické nebo emocionální tresty stanou návykem — a jak těžko se pak napravují škody, které páchají.
Co vlastně Ornella udělala?
Ornella Koktová sdílela příběh, ve kterém popisovala, jak svého syna za neposlušnost izolovala a odepřela mu kontakt na delší dobu. Podle ní šlo o účinnou metodu, jak dítě naučit respektu. Řada psychologů ale upozorňuje, že právě izolace patří mezi nejškodlivější formy trestu pro malé děti.
Dětský mozek totiž neumí rozlišit mezi „trestem na chvíli“ a „odmítnutím nadobro“. Pro malé dítě je odloučení od rodiče jako ohrožení přežití. Stresové hormony zaplavují organismus a vytvářejí trauma, které se může projevit až o roky později — úzkostmi, problémy s důvěrou nebo agresivitou.
Rodiče se rozdělili na dva tábory
Pod příspěvky obou žen se strhla bouřlivá debata. Jedna skupina rodičů se stavěla za Ornellu. „Děti potřebují hranice,“ psali. „Bez trestu z nich vyrostou rozmazlení fracci.“
Druhá strana ale stála za Agátou. „Hranice ano, ponižování ne. To je obrovský rozdíl,“ zněl jeden z nejčastějších komentářů. A právě v tom se skrývá jádro celého sporu — kde končí výchova a kde začíná ubližování?
Proč by vás to mělo zajímat
Možná si teď říkáte, že vás celebrity a jejich hádky nezajímají. Jenže tohle není jen spor dvou známých žen. Tohle je zrcadlo, které nastavuje každému rodiči. Každý z nás se někdy ocitl v situaci, kdy nevěděl, jak reagovat na záchvat vzteku svého dítěte. Každý z nás někdy zvolil cestu, za kterou se pak styděl.
Odborníci na dětskou psychologii opakovaně zdůrazňují jedno — dítě se neučí z trestu. Učí se z příkladu. Učí se z toho, jak se k němu chováte ve chvíli, kdy vás nejvíc vytáčí. Právě tehdy totiž formujete jeho představu o tom, co je láska.
Co z toho plyne?
Agáta Arichteva svým vyjádřením otevřela téma, o kterém se v Česku stále mluví potichu. Fyzické i emocionální tresty jsou v mnoha rodinách normou. A právě proto je tak těžké přiznat si, že možná děláme něco špatně.
Položte si jednu otázku: jak byste se cítili, kdyby vám váš nejbližší člověk odepřel kontakt pokaždé, když uděláte chybu?
Sdílejte tohle svým blízkým — zvlášť těm, kteří mají malé děti. Tenhle rozhovor potřebujeme vést nahlas.
Zdroje
