Obsah článku
Jiří Štěpnička odešel v neděli 10. října ve věku nedožitých osmdesáti let. Zprávu o jeho skonu oznámil tiskový mluvčí Národního divadla Tomáš Staněk a zarmoutil tím celý národ. V posledních letech žil herec sám v bytě na pražské Kampě a opakovaně přiznával, jak těžce snáší odchod své ženy Jany. Přežil ji jen o čtyři roky.
Šedesát let po boku jedné ženy
Se svou Janou Říhovou se Jiří Štěpnička seznámil už za studií. Nebyl to ale lásky prostý začátek – jak sám jednou s humorem vzpomínal pro redakci Prima Ženy: „U nás to bylo zajímavé. Zatímco jiní se napřed milují a pak nenávidí, tak my si nenávist odbyli hned na začátku, a nakonec nás tak sblížila, že jsme se po letech vzali.“
Jana bývala pilnou studentkou, Jiří podle vlastních slov přistupoval ke studiu trochu laxněji. Přesto – nebo možná právě proto – k sobě našli cestu. A jakmile se dali dohromady, nic je od sebe neodlučovalo. Jejich manželství přetrvalo více než šest desetiletí.
Syn lékař, dcera právnička
Z jejich svazku vzešly dvě děti. Syn Jakub se vydal na dráhu lékaře, dcera Judita se uplatnila jako právnička. Štěpničkovi tak vybudovali fungující a harmonickou rodinu, která herci sloužila jako pevný základ uprostřed rušného divadelního a filmového života.
Ztráta, se kterou se nedokázal vyrovnat
Jana zemřela v roce 2022. Pro Jiřího Štěpničku to byla rána, z níž se podle vlastních slov nikdy zcela nevzpamatoval. Krátce po jejím odchodu přiznal, jak velmi mu schází – a to doslova na každém kroku. Ještě rok před vlastní smrtí o ní mluvil se zjevnou bolestí: „Žili jsme spolu šedesát let a teď už jsem holt zůstal sám. Bohužel už mi odešla někam do oblaků a je už tři roky po smrti.“
Ta slova nesla zvláštní tíhu. Člověk, který celý život uměl propůjčit hlas i tvář cizím příběhům – mimo jiné daboval Harrisona Forda nebo Michaela Douglase – náhle neměl komu vyprávět ten svůj.
Chalupa a fyzickou práci jako lék na smutek
Po manželčině odchodu se jeho způsob života proměnil. Přestal cestovat, čemuž se dřív věnoval rád. Místo toho trávil čas na chalupě, kde ho udržovaly při těle drobné opravy a práce rukama. Byl to jeho způsob, jak zůstat v pohybu – fyzicky i psychicky.
Ještě loni se občas objevoval na společenských akcích. Přátele a novináře bavil historkami ze svého soukromí, nechyběl mu přitom charakteristický suchý humor. Navenek působil statečně, ale o Janě mluvil vždy s neukrývanou nostalgií.
Dětství poznamenané vězněnou matkou
Osud s ním nezacházel lehce ani v nejútlejším věku. Když mu bylo pět let, jeho matka – herečka Jiřina Štěpničková – se pokusila emigrovat ze země. Padla do pasti nastražené komunistickou tajnou policií a skončila před soudem. Někteří tehdejší umělci pro ni žádali dokonce trest smrti. Nakonec byla odsouzena k patnácti letům vězení, malý Jiří skončil v dětském domově.
Až po dvou letech podala sestra žádost o milost a s podporou dalších umělců se podařilo trest snížit na deset let. Z pardubické věznice byla Jiřina Štěpničková propuštěna dva měsíce před prezidentskou amnestií v roce 1960. Byl to životní příběh hodný filmového scénáře – a Jiří Štěpnička ho nesl v sobě celý život.
Přes šedesát let na scéně
Navzdory nelehkému startu se z Jiřího Štěpničky stal jeden z nejvýraznějších českých herců své generace. Působil v Národním divadle, odehrál desítky filmových a seriálových rolí a jeho hlas byl pro generace diváků neodmyslitelně spjat s ikonickými zahraničními hvězdami. Kariéra mu trvala přes šedesát let.
Teď jsou zase spolu
Jiří Štěpnička svoji Janu přežil o pouhé čtyři roky. Celou tu dobu o ní mluvil jako o někom, kdo sice odešel, ale nikdy ho úplně neopustil. Teď, jak říkali jeho blízcí, jsou zase spolu. A to je možná jediná útěcha, která v takových chvílích vůbec dává smysl.
