Obsah článku
Průměrná úroková sazba nových hypoték v říjnu 2026 vyskočila na 5,79 % – to je nejstrmější nárůst od dubna letošního roku. Přitom ještě na jaře se sazby pohybovaly kolem 4,89 %. Za sedm měsíců tak zdražily téměř o celý procentní bod a analytici varují: levněji nejspíš hned tak nebude.
Proč sazby rostou a kdy se zastaví
Za zdražováním stojí hlavně dění na Středním východě, odkud přicházejí proinflační signály. „Pokud je vysoká inflace, centrální banky budou držet úrokové sazby na vysoké úrovni,“ vysvětluje makroekonomický analytik České spořitelny Michal Skořepa. Hypotéky přitom nezdražují poprvé – jde o sedmý měsíc růstu v řadě.
Ekonom Creditas Petr Dufek to říká bez obalu: „K tomu, aby zlevnily, by se musel stát – skoro bych řekl zázrak.“ Analytik Swiss Life Select Tom Kadeřábek připouští, že ještě nějaké zdražování přijít může, načež by se sazby měly stabilizovat. Kdy přesně, ale nikdo neví.
Splátka o dva tisíce výš – a to není konec
Růst sazeb se okamžitě promítá do měsíčních splátek. Na modelovém příkladu hypotéky tři a půl milionu korun se splatností 25 let vzrostla měsíční splátka od března do října zhruba o 1 900 korun. A to nemusí být strop.
Skořepa upozorňuje na ještě dramatičtější scénář pro ty, kdo refinancují starší hypotéku uzavřenou při sazbě okolo 2,5 %: přechod na dnešní průměrnou sazbu kolem 5,5 % může znamenat zdražení splátky o více než 7 000 korun měsíčně. U delších fixací je situace horší – sazba u desetileté fixace již přesahuje 6 %, zatímco u roční se drží na 5,42 %.
Odborníci radí: nečekat a fixovat na kratší dobu
Přes neutěšenou situaci analytici doporučují hypotéku neodkládat. „Pokud počítají s tím, že si budou brát hypotéku, měli by co nejdříve jednat a porovnávat nabídky,“ říká Dufek. Důvod je prostý – každý měsíc odkladu může vyjít dráž než samotné zdražení sazby.
Pokud jde o délku fixace, odborníci se kloní spíše ke kratším obdobím. Výhled na pokles sazeb sice není jasný, ale kratší fixace dává větší flexibilitu v momentě, kdy se situace zlepší. Pro ty, kdo mají hypotéku s blížící se refixací, platí jediné – jednat včas a nespoléhat na to, že příští rok bude lépe.
Co by sazbám opravdu pomohlo
Ekonomové se shodují, že klíčem k levnějším hypotékám je nižší inflace a zodpovědnější nakládání se státním rozpočtem. „Stát by se měl v první řadě starat o co nejnižší inflaci. K tomu by posloužil i nižší schodek státního rozpočtu,“ říká Dufek. Přímé dotování hypoték státem by podle Kadeřábka jen přelilo problém jinam – na úkor deficitu.
Hypoteční analytik Swiss Life Select Jiří Sýkora přitom upozorňuje na politický rozměr celé věci: „Před volbami byly levné hypotéky jednoduchým a dobře prodejným slibem. Dnes, když sazby rostou, jsou odpovědi politiků výrazně složitější a často vyhýbavé.“
Dvě třetiny rodičů přispívají dětem na vlastní bydlení
Vlastní bydlení se pro mladé Čechy stává stále hůře dostupným. Řeší to rodinná solidarita – podle průzkumu agentury Ipsos pomáhají svým dětem s pořízením nemovitosti více než dvě třetiny rodičů. Nejčastěji financují zhruba čtvrtinu kupní ceny. Někteří nechají dospělé děti bydlet u sebe, jiní na sebe berou hypotéku na vlastní nemovitost a tu potomkům propůjčují.
Třináct procent rodičů dokonce zastavilo vlastní nemovitost, aby dítěti na byt dosáhlo. Další čtyři procenta s tímto krokem počítají do budoucna a téměř 40 % by k němu bylo ochotných přistoupit, pokud by to situace vyžadovala.
Polovina rodičů pociťuje kvůli tomu finanční nejistotu
Pomoc dětem má ale svou cenu. Polovina rodičů, kteří sáhli do úspor nebo na vlastní nemovitosti, přiznává, že se tím dostali do finanční nejistoty. Přesto valná většina z nich rozhodnutí nelituje.
„Dělí se s nimi o finanční rezervu, ale zároveň i o nemovitosti,“ popisuje ředitel pro produktový a obchodní rozvoj agentury Ipsos Michal Straka. Část rodičů navíc přemýšlí ještě dopředu – kupují nemovitost dnes a plánují ji předat dětem za deset, patnáct nebo třicet let. „S ohledem na rostoucí ceny nemovitostí je to jedna z logických úvah,“ potvrzuje Martin Novák, hlavní analytik Broker Consulting.
Předseda Národní rozpočtové rady Mojmír Hampl vidí v tomto mezigeneračním přenosu i hlubší smysl: vysoký podíl vlastnického bydlení – ve vlastním žijí tři čtvrtiny Čechů – podle něj odráží zakořeněnost a chuť lidí zůstat v zemi. „Nestěhujeme se příliš za hranice. Tím dáváme najevo, že je nám v Česku dobře a chceme, aby tady žila i další generace.“
