Obsah článku
Přibližně 28 238 domácností pocítí od října změnu v superdávce přímo na svém účtu. Průměrná podpora má vzrůst o 2 216 Kč měsíčně – a největší díl z toho připadne samoživitelům, kteří dosud přišli o část nároku ve chvíli, kdy jejich dítě překročilo sedmý rok věku. To se dnes mění.
Co se vlastně od října mění
Superdávka funguje teprve rok – nahradila čtyři původní dávky: příspěvek na bydlení, přídavek na dítě, příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) ji zavedlo proto, aby zjednodušilo „obíhání úřadů“ a lépe zacílilo pomoc. Jenže někteří odborníci od začátku upozorňovali, že systém má mezery. Říjnová novela je pokusem o opravu dvou největších z nich.
První změna se týká výpočtu normativu – tedy stropu, do výše kterého stát uznává náklady na bydlení. Dosud ho určovala především velikost obce. Nově se bude vycházet ze skutečně placených nájmů v každém jednotlivém okrese, přičemž výpočet zohlední i velikost domácnosti a její případnou zranitelnost.
Jak nový normativ funguje v praxi
Analytik Samuel Galan z výzkumné společnosti PAQ Research to vysvětluje na konkrétním příkladu: úřad se podívá, kolik průměrně platí čtyřčlenné domácnosti za nájem třeba na Prachaticku, vezme střední hodnotu a ta se stane normativem pro čtyřčlennou rodinu v okrese Prachatice. Podobný postup se uplatní ve všech okresech České republiky.
MPSV dosavadní systém kritizovalo jako příliš hrubý – v řadě lokalit prostě neodpovídal tomu, co lidé skutečně za bydlení platí. Nový přístup by měl být přesnější, protože vychází z reálných dat, nikoliv ze správního členění.
Proč experti varují před obchodem s chudobou
Přesnější data ale přinášejí i nové riziko. V menších okresech se výpočet normativu opírá někdy jen o desítky nájemních smluv. Pokud jsou mezi nimi ve větší míře zastoupeny buď levné obecní byty, nebo naopak drahé nájmy pronajímané příjemcům dávek, může výsledný normativ skutečnou situaci na trhu zkreslit.
Galan upozorňuje na konkrétní mechanismus: příliš vysoký normativ může motivovat pronajímatele, aby nájem zvedali právě k jeho hranici. Lidé závislí na podpoře pak sice platí vyšší nájem, stát jim ho však v rámci normativu stále uzná – a pronajímatel na tom vydělá. Přesně tak vzniká to, čemu odborníci říkají obchod s chudobou.
Co to znamená pro samoživitele
Druhá změna míří přímo na rodiče samoživitele. Do dnešního dne platilo, že zranitelnou domácností se stávali jen tehdy, pokud jejich dítě nepřekročilo sedm let. Jakmile dítě slavilo sedmé narozeniny, rodiči-samoživiteli hrozil výpadek dávky – podle Galana klidně o 4 až 5 tisíc korun měsíčně.
Nově se hranice posouvá na 15 let. Samoživitel pečující o dítě mladší 15 let je od října zařazen mezi zranitelné domácnosti, a může tak čerpat zvýhodněnou podporu ve složce na bydlení, v bonusu na dítě i v energetickém paušálu. Galan předchozí nastavení kritizoval i proto, že výpadek přišel právě ve chvíli, kdy dítě nastupuje do školy a rodič-samoživitel je náklady a organizací péče zatížen nejvíc. Říjnovou změnu považuje za krok správným směrem.
Kdo si o dávku ještě neřekl
Jenže samotná změna pravidel nestačí, pokud o ní rodiny nevědí. Analýza PAQ Research ukázala, že superdávku čerpá jen část domácností, které na ni mají nárok. U těch nejohroženějších skupin je to přibližně polovina – a hlavní příčinou je nízká informovanost.
„Kdyby superdávku začaly čerpat všechny skutečně nízkopříjmové domácnosti, desetitisíce z nich by se dostaly z té nejhorší příjmové chudoby,“ říká Galan. Zároveň apeluje na stát, aby se aktivněji snažil ohrožené rodiny oslovit a vysvětlit jim, že mají právo o dávku požádat. Bez tohoto kroku mohou říjnové změny minout část lidí, pro které jsou přímo určeny.
