Krátce po půlnoci 16. září 2026 se stav sedmiletého Dominika z Popradu prudce zhoršil. Do rána přišla zpráva, kterou se všichni obávali. Andrej Kiska, bývalý prezident a zakladatel Dobrého anděla, pro deník Plus JEDEN DEN popsal, jak vypadaly chlapcovy poslední hodiny – a jeho slova zároveň trhají srdce i přinášejí alespoň malou útěchu.
Večer, když zavolali Plamínek
Dominik byl v péči dětského hospicu Plamínek a nevyžadoval hospitalizaci – pracovníci hospicu docházeli přímo k rodině domů. Když se v noci jeho stav výrazně zhoršil, rodina zavolala právě je. „Včera večer se jeho stav zhoršil natolik, že zavolali do Plamínka. Lékaři potvrdili, že už jde o naprosto závěrečné stadium,“ popsal Kiska.
Zvažoval se i převoz do nemocnice. Odborníci z Plamínka ho však nedoporučili – samotná cesta by pro chlapce v takovém stavu představovala přílišné riziko. Dominik zůstal doma. „Samotný transport by nemusel přežít. Už to bylo velmi, velmi špatné,“ řekl Kiska.
Zpráva, která přišla po dvanácté
Ráno bylo rodině i blízkým jasné, že se blíží konec. Zpráva Kiskovi dorazila krátce po poledni. „Po dvanácté mi přišla zpráva, že Dominik zemřel, ale odešel ve spánku, velmi klidně,“ řekl.
Na sociální síti zveřejnil osobní rozloučení s názvem Život smrtí nekončí, ve které se přímo promluvil chlapci: „Za svůj tak krátký život si dokázal toho strašně hodně. Dal jsi obrovskou lásku mamce Božce. Pomohl si tisícům lidí.
Strach mámy Boženy
Dominikova máma Božena věděla, co ji čeká. Rodina před lety ztratila dcerku Viktorii, která zemřela na nádor mozku krátce po Dominikově narození. A nedávno odešel i Damianko – Dominikova kamarád z onkologie se stejným typem nádoru, který před smrtí strávil dlouhou dobu v umělém spánku.
\“Dominikova máma se toho velmi bála. Bála se i toho, jak to budou doma snášet, jak to přijme Dianka, jeho sestřička,\“ prozradil Kiska. Nakonec se jí největší strach nenaplnil – syn netrpěl dlouho a odešel v klidu.
Nechali ho žít v jeho světě
Rodina se rozhodla Dominikovi neříkat, že se blíží konec. Chtěli, aby zůstal dítětem – se svými sny o letadlech, pilotech a Mackovi Pú. Asi týden před smrtí však chlapeček sám poprvé pojmenoval bolest, kterou mu způsobovala metastáza.
\“V principu o tom nevěděl, nediskutovali o tom. Nechali ho žít v jeho krásném světě snů, letadel, pilotů a Macka Pú,\“ uzavřel Kiska. Toto rozhodnutí rodiny – chránit jej před strachem až do poslední chvíle – je podle mnohých jedním z nejsilnějších projevů lásky v celém jeho příběhu.
Vánoce, které stihly
Ještě před smrtí rodina, přátelé a lidé z Dobrého anděla Dominikovi připravili předčasné Vánoce. Věděli, že do prosince nemusí zůstat čas. Chlapeček tak zažil sváteční atmosféru, dárky i společné chvíle s těmi, které miloval.
„Jsem nesmírně rád, že se při tom všem stihly alespoň ty Vánoce. Že měl na závěr poslední dny, během kterých byl se svými nejbližšími,“ řekl Kiska. Vzpomíná i na návštěvu rodiny v Popradu, když se rodiče podívali na sebe, začali plakat a řekli si: \“Dnes nepláčeme.“ Rozhodli se užít každý jeden den – i ten s možná bizarním přáním malého chlapce, jen aby byl klidný.
Více než rok bojoval se zákeřnou nemocí
Dominikův příběh začal, když si stěžoval na bolesti hlavy a břicha a nevolnost. Vyšetření odhalily nádor na mozku. Později zasáhlo onemocnění i játra a objevily se metastázy na mozku a míše. Lékaři mu diagnostikovali vzácný dědičný syndrom CMMRD, který výrazně zvyšuje riziko více druhů rakoviny již v dětství.
Podstoupil operace mozku i míchy. Celý nádor se odstranit nepodařilo a nemoc navzdory léčbě postupovala. Když lékaři vyčerpali všechny možnosti, přešel do paliativní péče. Přesto stihl nastoupit do prvního ročníku, proletět se letadlem a přežít chvíle, kdy byl prostě dítětem.
\“I v té tragédii a obrovském žalu je alespoň trochu uklidňující, že odešel klidně, rychle a ve spánku,\“ dodal Andrej Kiska.
