Obsah článku
Lenka Termerová je v 79 letech stále před kamerou a na divadelních prknech. Ne proto, že by odpočinout nemohla – ale proto, že bez pracovního příjmu by se v Česku jednoduše neuživila. Přiznala to v rozhovoru pro web České důchody: „Například já, kdybych nepracovala, tak s tím nevyjdu.“ Věta, která zasáhne každého, kdo si říká, jak na tom sám jednou bude.
Důchod, který nestačí ani slavné herečce
Termerová nepatří k herečkám, o kterých by se nevědělo. Desetiletí práce v divadle i před kamerou – a přesto její penze nestačí na pokrytí běžných životních nákladů. Sama to říká bez příkras. Pracuje dál, přijímá nabídky, cestuje, točila i náročné scény v Řecku. Aktivní životní styl má ovšem svůj praktický důvod, který vedle radosti z herectví stojí rovnocenně.
Situaci českých seniorů přitom srovnává se zahraničím – konkrétně s Německem a Francií – a rozdíl vnímá jako výrazný a nevýhodný pro české důchodce. Nejde tedy o osobní výjimku, ale o systémový problém, který se dotýká statisíců lidí.
Název „starobní důchod“ ji popuzuje
Termerová se v rozhovoru zastavila i u zdánlivě drobné věci – u samotného pojmenování penze. „To, co mi vadí, je, že se to jmenuje důchod, a ještě starobní. To mě opravdu popuzuje,“ řekla. V tom slovním spojení vidí skrytý vzkaz společnosti starším lidem: že mají jen „docházet“ a nejsou s to být dál platnou součástí světa kolem sebe.
Tohle odmítá – a zároveň nechce vinit jednu konkrétní vládu. Problémy seniorů se podle ní nehromadily rok ani dva, a stejně tak je nelze vyřešit ze dne na den. Srovnává je ale se školstvím nebo zdravotnictvím: jde o oblast, ke které by měl stát přistupovat se stejnou vážností.
V mládí o stáří člověk nepřemýšlí – a to je problém
Termerová si je vědoma i toho, že část odpovědnosti leží na každém z nás. Sama přiznává, že když jí bylo dvacet, důchod ji vůbec nezajímal. „V těch dvaceti na to člověk vůbec nemyslí, protože má pocit, že mu patří svět,“ vysvětluje. Jako jedno z řešení proto zmiňuje dlouhodobé vlastní spoření a výhodnější podmínky pro odkládání peněz na stáří – systém, který by lidem spoření skutečně usnadnil, ne jen nabídl jako možnost.
Sama přitom zvládla i věci, před kterými mnozí kapitulují: prodělala rakovinu prsu a po léčbě se k herectví vrátila. Stáří pro ni zkrátka není signálem k zastavení. Jenže to, že pracovat chce, a to, že pracovat musí, jsou dvě různé věci – a Termerová mezi nimi sama nechává otevřenou mezeru.
Příběh, který zná mnohem víc lidí, než si přiznáváme
Případ Lenky Termerové je výjimečný jen tím, že se o něm otevřeně mluví. Desítky tisíc českých důchodců přivydělávají, protože penze prostě nestačí – a nemluvíme o lidech s krátkými nebo přerušovanými kariérami, ale o těch, kteří pracovali celý život. Valorizace důchodů se sice každoročně řeší, debata o dostatečnosti penzí ale trvá a konce není vidět.
Pro každého, kdo si říká, že na pензi má dost času myslet až za dvacet let, je Termerové příběh docela konkrétní připomínka: dvacet let uteče.
