Obsah článku
Susan McGinnis ze Sydney vážila v nejvyšším bodě přibližně 178 kilogramů. Dnes je na 83 kilech – a říká, že ji tohle číslo překvapilo méně než to, co zažívá každý den venku. Číšníci se usmívají, prodavači přicházejí za ní sami, a muži – ti zejména – se najednou chovají úplně jinak. Susan je osmadvacet let a zkušenost, o které mluví, začala dávno předtím, než se vůbec rozhodla zhubnout.
Osamělé dítě, které jedlo místo toho, aby plakalo
Problémy s váhou provázely Susan prakticky od útlého věku. Kolem šesti let se stala terčem posměšků vrstevníků, v devíti vážila skoro 89 kilogramů a oblečení jí rodiče kupovali výhradně v dámském oddělení – do dětské sekce se nevešla ani tehdy. Sama přiznává, že jídlo pro ni nebylo jen potravou, ale způsobem, jak zvládat osamělost. Před matkou a babičkou tajila, kolik toho snědla, a zvládla několik velkých porcí najednou. „Jako dítě jsem byla neuvěřitelně osamělá a jídlo i televizi jsem používala k tomu, abych se uklidnila,“ řekla pro britský web Need To Know.
Na střední škole přišla jedna ze zvlášť krutých vzpomínek. Populární spolužačka přiměla svého přítele, aby Susan napsal a pozval ji na schůzku. Když dorazila na místo, čekala tam skupinka, která se jí začala smát – podle nich přece nebylo možné, že by s ní někdo doopravdy chtěl randit.
Operace, bypass a nakonec 83 kilogramů
V dospělosti se Susan’s váha ustálila kolem 178 kilogramů. Když se opakované vlastní pokusy zhubnout míjely účinkem, obrátila se na lékaře. Nejprve podstoupila operaci zmenšení žaludku – chirurgové odstranili jeho podstatnou část a výrazně tak omezili jeho objem. Následoval žaludeční bypass, při němž potrava obchází část tenkého střeva a prochází jen menším vakem žaludku. Vedle operací využila i léky určené ke snižování hmotnosti. Výsledek: přes 95 kilogramů dolů a váha stabilizovaná na přibližně 83 kilogramech.
Dveře drží, komplimenty letí – a Susan to stále vstřebává
To, co Susan po hubnutí překvapilo nejvíc, se netýkalo jejího těla. Týkalo se ostatních lidí. „Lidé jsou na mě ve všech ohledech milejší. Necítím, že by se na mě dívali svrchu – je to přesně naopak,“ popsala. Obsluha v restauracích se chová jinak, zaměstnanci obchodů za ní přicházejí sami a komplimenty, které předtím nezažívala vůbec, jsou teď běžnou součástí dne. „Nikdy jsem si neuvědomila, kolik lidí vám může podržet dveře,“ dodala s trochou hořkého údivu.
Změnu zaznamenal i její manžel. Upozornil ji, že s ní okolí flirtuje a obsluha je ochotnější, než bývala dřív. Susan si sama vzpomíná, jak to fungovalo před proměnou: když šla ven s přáteli, jako by neexistovala. Muži s ní nemluvili – ani přátelsky. Dnes je situace opačná, a přestože uplynulo několik let, na zvýšenou pozornost si podle vlastních slov stále úplně nezvykla.
Její příběh není jen o hubnutí. Je o tom, jak se mění svět kolem člověka podle toho, jak vypadá – a jak si tohle mnozí z nás ani neuvědomují, pokud to sami nezažijí na vlastní kůži.
