Obsah článku
Muž, který po dobu zhruba šesti měsíců na přelomu let 2022 a 2023 sexuálně zneužíval dva chlapce ve věku deseti a dvanácti let, půjde namísto vězení jen na podmínku. Krajský soud v Ústí nad Labem v červnu letošního roku přeměnil původní nepodmíněný trest 3,5 roku od soudu prvního stupně v Děčíně na tři roky podmíněně odložené na pět let, povinnost uhradit 450 tisíc korun a mladší oběti navíc 70 tisíc jako zadostiučinění. Způsob, jakým soudkyně Jana Kurešová svůj verdikt odůvodnila, pak spustil vlnu rozhořčení, která rychle přesáhla hranice odborné veřejnosti.
Co přesně soud napsal
Odvolací senát vytkl děčínskému soudu, že nepřihlédl k polehčujícím okolnostem – především k tomu, že obžalovaný dosud vedl řádný život, a k tomu, že celou věc označil za „ojedinělý exces“. To vše přitom v situaci, kdy bylo zdokumentováno celkem 12 případů zneužití.
Soudkyně Kurešová dále v odůvodnění uvedla, že oba chlapci pachatele k pohlavnímu styku „opakovaně přemlouvali i prosili“ a že tak činili „za účelem získání finančního zisku“. Pachatel jim za sexuální služby platil částky v řádu stokorun až jednoho tisíce korun. V odůvodnění se objevil také odkaz na problematické rodinné zázemí a „dlouhodobé narušení“ staršího z chlapců. V pozdějším vyjádření pro iRozhlas.cz soudkyně odmítla, že by vinu přenášela z pachatele na oběti, zároveň však naznačila, že pro ni hraje roli, zda byl pachatel v kontaktu s dítětem bez zkušenosti se sexuálním životem, nebo s osobou v tomto směru „protřelou“.
Z komunikace chlapců s pachatelem na Instagramu, ke které se dostala policie, vyplývá, že oba mohli jednat i proto, že měli hlad a chtěli si za získané peníze koupit jídlo.
Proč odborníci označují rozsudek za nebezpečný precedens
Klára Šimáčková Laurenčíková, která v letech 2022 až 2025 působila jako vládní zmocněnkyně pro lidská práva a dlouhodobě se věnuje právům dětí, hodnotí rozsudek jako „absolutně neodpovídající“. Podle ní pachatel záměrně zneužil zranitelnosti dětí vyrůstajících v obtížných podmínkách – a právě tato okolnost by měla v rozsudku hrát roli přitěžující, nikoli polehčující.
„Jednalo se o děti z chudého prostředí, kdy pachatel zneužil jejich zranitelnosti, jejich složité situace. A tady v žádném případě to, kam se děti narodily nebo jaké obtíže měly, nemá být důvodem pro větší soucit s obžalovaným,“ zdůrazňuje Šimáčková Laurenčíková.
Za zvláště problematický považuje odkaz soudu na „dlouhodobé narušení“ staršího chlapce. Pokud by se taková argumentace ujala jako vzor, mohlo by to podle ní vyslat velmi nebezpečnou zprávu: děti ze znevýhodněného prostředí nebo děti, které už dříve prošly traumatem, by se mohly těšit menší právní ochraně – a predátoři, kteří se záměrně zaměřují právě na ně, by mohli počítat s nižšími tresty. „Je naprosto zásadní takovýto konstrukt soudu odmítnout,“ říká.
Stejně tak odmítá přenášení odpovědnosti na nezletilé oběti: „Skutečně v žádném případě nemůžeme přenášet vinu a zodpovědnost za to, co se stalo, na děti samotné. To je absolutně nepřijatelné.“
Kdo případ sleduje a co může přijít dál
Kauzou se začalo zabývat Nejvyšší státní zastupitelství. Zájem o rozsudek odvolací instance vyjádřil také ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO), který podmíněný trest označil za „zcela nepřiměřený“. Případ tak může mít ještě pokračování v rámci české justice.
Šimáčková Laurenčíková upozorňuje, že mírný trest posílá špatný signál oběma směry: k obětem, které mohou nabýt dojmu, že systém jejich příběh bagatelizuje, ale také k potenciálním pachatelům, kteří si z podobných verdiktů mohou odnést, že tvrdé tresty za sexualizované násilí na dětech v Česku vlastně nehrozí. „Vysílá do společnosti jednoznačně velmi špatný signál, že původci sexualizovaného násilí nemusí mít příliš velkou obavu z přísných trestů,“ říká.
