Obsah článku
České školství míří do několika let šetření, přestože vládní programové prohlášení hovoří o pravém opaku. Střednědobý výhled státního rozpočtu pro ministerstvo školství, který sestavilo ministerstvo financí, počítá s tím, že do roku 2029 se kapitola školství propadne na 269,6 miliardy korun. Jenže právě v roce 2029 mají podle vládních slibů výdaje na vzdělávání dosáhnout úrovně zemí OECD a průměrné platy učitelů vystoupat na 75 tisíc korun. Jak se tohle má dát dohromady? Zkrátka nejde.
Co konkrétně říkají čísla
Největší výdajovou položkou rozpočtu ministerstva školství je takzvané regionální školství – tedy financování základních a středních škol. Na příští rok se počítá s částkou 220,4 miliardy korun, jenže pro rok 2028 je to už jen 213,7 miliardy a o rok později pouhých 208,4 miliardy. Jinými slovy, každý rok se nůžky mezi sliby a realitou trochu více rozevírají. Ministr školství Robert Plaga přitom sám přiznal, že k naplnění vládních závazků by potřeboval zhruba 50 miliard korun navíc oproti aktuálnímu stavu. Pro rok 2025 mu ale ministryně financí Alena Schillerová přidělila 287,9 miliardy, přičemž Plaga hovoří o deficitu nejméně šesti miliard – a to jen na příští rok.
Ministerstvo financí má pro škrty vysvětlení – ale ne všichni ho přijímají
Ministerstvo financí se hájí tím, že celkové výdaje na vzdělávání ve skutečnosti neklesají. Od letošního roku totiž platí nová pravidla: platy školníků, kuchařek, hospodářek a dalších nepedagogických pracovníků škol, stejně jako nákup učebnic, přešly pod financování měst a krajů. Tyto prostředky tedy již netečou přes rozpočet ministerstva školství, ale skrze přerozdělení daňových výnosů mezi samosprávy. Mluvčí ministerstva financí Gabriela Krušinová proto trvá na tom, že z čísel státního rozpočtu nelze přímo vyvozovat celkové snížení výdajů na vzdělávání v Česku.
Jenže tady narážíme na zásadní problém: platy samotných učitelů musí i nadále hradit ministerstvo školství ze státního rozpočtu. A právě tam peníze chybí nejvíce. Odborníci z organizací zaměřených na vzdělávání spočítali, že k tomu, aby průměrný plat pedagogů dosáhl zákonem i programovým prohlášením zaručených 130 procent průměrné hrubé mzdy, by bylo oproti letošnímu rozpočtu potřeba přidat 35 miliard korun. Návrh ministerstva financí na rok 2029 je ale o 14,4 miliardy nižší než letošní rozpočet.
„Bohapusté obelhávání lidí,“ říká ekonom
Situaci ostře komentoval Daniel Münich, ekonom a výkonný ředitel institutu IDEA. Podle něj vláda sice školství veřejně označuje za prioritu, ale do jeho financování přidávat nechce. Münich nepokrytě mluví o zavádění veřejnosti a upozorňuje, že celý problém má hlubší kořeny: bez zásadního ozdravení veřejných rozpočtů na straně výdajů i příjmů prostě peníze v systému být nemohou. A s blížícími se volbami je podle něj jakákoli skutečná konsolidace prakticky vyloučena.
Co to znamená pro rodiče a žáky
Pro rodiny se školáky to má velmi konkrétní dopady. Pokud se nepodaří do rozpočtu přidat chybějící miliardy, hrozí, že školy budou muset šetřit – ať už na učebních pomůckách, provozu, nebo na odměnách pro učitele. A právě nedostatečné platové ohodnocení pedagogů dlouhodobě znamená, že do školství míří méně kvalitních lidí, kteří raději volí lépe placená povolání. Kvality výuky se to pak zákonitě dotýká. Rodiče, kteří platí školní akce, kroužky či doučování z vlastní kapsy, si tak mohou klást oprávněnou otázku: kde vlastně vládní investice do vzdělávání jsou?
Slib trvá – ale záruky chybí
Ministr Plaga veřejně prohlašuje, že vládní závazek stále platí a že má od ministryně financí příslib postupného navyšování výdajů. Zároveň ale sám připouští, že na příští rok peníze nestačí, a hodlá o jejich navýšení dál jednat. Na přímý dotaz, proč se politické sliby vůbec neodrážejí v rozpočtovém plánování, odkázal na ministerstvo financí, které výhled připravovalo. Kulatý kruh se uzavírá – a české školství zatím čeká, jestli se sliby někdy promění v konkrétní koruny na účtech škol.
