Obsah článku
Ministerstvo zdravotnictví si na jaře tohoto roku nechalo tajně prověřit, co jeho zaměstnanci dělají na pracovních počítačích. Akce proběhla bez vědomí úředníků, bez řádně zveřejněné smlouvy a s pomocí externí firmy, která se podle stěžujících si pracovníků mohla dostat k citlivým datům. Celá záležitost nakonec skončila na půdě sněmovního zdravotnického výboru, kde ministr Adam Vojtěch čelil tvrdým otázkám opozice.
Co se na ministerstvu vlastně dělo?
Na jaře letošního roku provedla na ministerstvu zdravotnictví audit externích firma Ryant – stejná společnost, která podobnou zakázku vykonávala pro ministerstvo již v roce 2019. Tentokrát ji monitoring počítačů zaměstnanců přišel na 753 tisíc korun bez DPH. Úředníci se o sledování dozvěděli až zpětně a část z nich se obrátila na vedení formální peticí. Vadilo jim zejména to, že kontrola probíhala i mimo pracovní dobu a že k jejich zařízením měla přístup soukromá firma zvenčí.
Ministr Vojtěch přiznal, že zaměstnance o chystaném auditu záměrně neinformoval dopředu. Důvod? Podle jeho slov by jinak hrozilo, že by výsledky byly zkreslené – lidé by se chovali vzorně jen po dobu, kdy by věděli o kontrole, a skutečný stav věcí by zůstal skrytý.
Sledoval ministr soukromá data, nebo jen technické záznamy?
Vojtěch před poslanci upřesnil, jaká data byla v rámci auditu sbírána. Šlo výhradně o takzvaná pasivní technická data – název počítače, časová razítka, označení aktivní aplikace a titulku okna, čas neaktivity, hardwarová a softwarová konfigurace a přihlašovací jméno. Ministr opakovaně zdůraznil, že soukromé konverzace ani osobní údaje konkrétních zaměstnanců monitorovány nebyly.
Výsledky auditu přitom podle Vojtěcha odhalily reálné problémy: někteří zaměstnanci trávili až čtyři hodiny denně na sociálních sítích, jiní stahovali videa nevhodného obsahu. Ministr označil takové chování za kybernetické riziko a uvedl, že ministerstvo hodlá podobným situacím do budoucna aktivně předcházet.
Smlouva chyběla v registru – a nebyl to prý poprvé záměr
Jeden z nejvýraznějších problémů celé kauzy spočívá v tom, že ministerstvo smlouvu s firmou Ryant nezveřejnilo v registru smluv, přestože mu to ze zákona ukládá povinnost. Na tento fakt upozornily Seznam Zprávy, načež úřad dodatečně zveřejnil pouze dohodu o vypořádání s dodavatelem – dokument, v němž se výslovně uvádí, že plnění proběhlo bez platné smlouvy.
Opozice přitom poukázala na nepříjemnou paralelu: totéž se stalo již v roce 2019. Tehdy smlouvu za ministerstvo podepisoval Petr Jarema, který sám potvrdil, že nezveřejnění nebylo opomenutím, ale vědomým rozhodnutím – aby se zaměstnanci o kontrole nedozvěděli. Dnes zastává Jarema na ministerstvu post vrchního ředitele sekce centrálních agend.
Poslanci se ptali: Jak vám máme věřit?
Právě tato opakující se situace rozlítila opoziční poslance nejvíce. Místopředsedkyně zdravotnického výboru Zdenka Němečková Crkvenjaš z ODS se ministra přímo zeptala, zda nešlo o záměr nechat celou věc v tichosti vyznít – stejně jako před sedmi lety. Místopředseda výboru Tom Philipp z KDU-ČSL označil způsob provedení monitoringu za „šmírování“ a zdůraznil, že přestože samotný audit pracovních počítačů jako takový nezpochybňuje, konkrétní způsob jeho provedení podle něj vybočuje ze zákonného rámce.
Ministr Vojtěch naopak trval na tom, že celý postup byl v souladu se zákoníkem práce i ustálenou judikaturou. Za jediné pochybení označil nezveřejnění smlouvy v registru, které přiznal jako administrativní omyl. Zároveň zdůraznil, že jeho jediným cílem bylo zajistit bezpečné a efektivní fungování ministerstva a chránit je před kybernetickými hrozbami.
Proč tato kauza přesahuje jedno ministerstvo
Případ ministerstva zdravotnictví otevírá širší otázku, která se týká každého zaměstnavatele: kde leží hranice mezi oprávněnou kontrolou využívání pracovních nástrojů a nepřípustným zasahováním do soukromí zaměstnanců? Zákoník práce sice zaměstnavatelům určitou formu kontroly pracovních zařízení umožňuje, avšak způsob jejího provedení, rozsah sledovaných dat a míra informovanosti zaměstnanců jsou klíčové proměnné, na nichž záleží, zda jde o legitimní postup, nebo o překročení mezí.
Celá kauza tak může sloužit jako připomínka – jak pro zaměstnavatele ve veřejné správě, tak v soukromém sektoru – že transparentnost a jasně nastavená pravidla jsou při jakékoli interní kontrole nezbytnou podmínkou důvěry.
