Obsah článku
Vláda Andreje Babiše schválila opatření, které má zásadně proměnit nákup potravin ve státní správě a samosprávě. Nově by měly úřady, nemocnice, školy i jiné veřejné instituce při zajišťování stravování utrácet stále větší podíl prostředků za české potraviny. Zatímco zemědělci a potravinářský průmysl mávají rukama spokojeně, kritici upozorňují, že cesta od hezkého záměru k reálné změně bude trnitá.
Co přesně opatření říká?
Ministr zemědělství Martin Šebestyán na tiskové konferenci představil plán postupného navyšování podílu domácích potravin ve veřejném stravování. Do konce roku 2026 by instituce měly vynaložit polovinu prostředků určených na potraviny na ty tuzemského původu, přičemž pět procent by mělo připadnout na biopotraviny. V roce 2027 se podíl tuzemských potravin zvýší na 55 procent a v roce 2028 dosáhne 65 procent.
Opatření se vztahuje na velmi široký záběr — od kantýn pro zaměstnance přes rauty na konferencích a veletrzích až po drobné občerstvení pro návštěvy. Pravidlo platí jak pro instituce, které si stravování zajišťují samy, tak pro ty, které si ho objednávají od externích dodavatelů. Pod pojem „potraviny“ zákon zahrnuje vše od čerstvého masa a zeleniny přes mléčné výrobky až po nápoje.
Potravináři: Jde to správným směrem
Potravinářská komora ČR opatření přivítala s otevřenou náručí. Podle jejího mluvčího může být tento krok příležitostí zejména pro menší výrobce, kteří se doposud do institucionálního stravování jen obtížně dostávali. Komora zároveň poukazuje na to, že zkracování dodavatelských řetězců je v souladu s cíli evropské zemědělské politiky zaměřené na udržitelné hospodaření a snižování uhlíkové stopy.
Podobně se vyjádřila i Agrární komora ČR. Její mluvčí připomíná, že potraviny s kratší přepravní trasou si zpravidla lépe uchovávají čerstvost a kvalitu. V klíčových kategoriích — jako jsou mléčné výrobky, maso nebo pečivo — by kapacity tuzemských producentů podle komory neměly být problémem. V oblasti ovoce a zeleniny pak vidí příležitost pro rozvoj produkce a rozšíření skladovacích kapacit.
Kritici: Záměr dobrý, provedení slabé
Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu, myšlenku samu o sobě chválí — podobně postupují i jiné evropské země. Způsob provedení mu ale přijde příliš úřednický a vzdálený realitě. Upozorňuje, že materiál neřeší, jak veřejní zadavatelé ve skutečnosti potraviny nakupují, a obává se, že změna zůstane spíše na papíře.
Zvláštní pozornost věnuje Prouza riziku na úrovni Evropské unie. Preferovat produkty podle země původu při zadávání veřejných zakázek je totiž v přímém rozporu s principy jednotného evropského trhu, a takové opatření by mohla zkoumat Evropská komise. Podle jeho slov je text natolik nekvalitně napsaný, že jeho obhajoba v Bruselu bude velmi náročná.
Školy a nemocnice: Kde vzít peníze?
Jedním z praktických problémů, na které Prouza upozorňuje, jsou napjaté rozpočty institucí jako školy, nemocnice nebo sociální zařízení. Vláda přitom dlouhodobě zdůrazňuje nutnost šetřit, a obhájit nákup dražších potravin jen proto, že pocházejí z Česka, bude v praxi velmi složité. Agrární komora naopak argumentuje, že kratší logistika, podpora regionální zaměstnanosti a stabilita dodávek mohou výslednou cenu zmírnit — konečná bilance vždy závisí na konkrétní komoditě a ročním období.
Prouza také poukazuje na to, že opatření reálně pomůže především velkým producentům, nikoli malým zemědělcům, kteří v jiných zemích z chytře nastavených veřejných zakázek nejvíce těží. Pokud chce vláda skutečně podpořit lokální dodavatele, měla by podle něj připravit propracovanější verzi, která zohlední také plánování jídelníčků, frekvenci dodávek, hygienické podmínky nebo schopnost zajistit náhradu při výpadku.
Moravské víno a otazník nad střetem zájmů
Zvláštní kapitolou je zařazení moravského vína do výčtu preferovaných komodit. Prouza nechápe, proč se víno do materiálu dostalo zrovna v době, kdy se vede debata o tom, zda by moravští vinaři měli začít odvádět daně podobně jako pivovary. Opatření tak v jeho očích působí jako příslib další podpory z veřejných peněz místo systémového řešení.
Pozornost veřejnosti přirozeně přitahuje i skutečnost, že mezi největší české potravinářské producenty patří firmy ze skupiny Agrofert — například pekárny, mlékárny nebo zpracovatelé masa — které historicky patřily premiérovi Babišovi a dnes jsou součástí svěřenského fondu. Zda opatření skutečně prospěje malým farmářům po celé republice, nebo spíše posílí ty největší hráče na trhu, ukáže až praxe příštích dvou let.
