Obsah článku
Nová Babišova vláda ještě neslaví ani půl roku od jmenování. Uvnitř ministerstev ale panuje takový zmatek, že se vlastní ministři přestávají řídit pokyny shora. To nejhorší přitom teprve přichází — a klíč k pochopení celého průšvihu drží v rukou jedna jediná žena.
Půl roku a už hoří
Propouštění, rušení odborů, přesouvání agend z jednoho ministerstva na druhé. Babišova vláda se za necelých šest měsíců proměnila v kolotoč nejistoty, který každý den plní stránky médií. Na ministerstvu životního prostředí začali Motoristé rušit sekce věnující se ochraně klimatu ještě dřív, než tam dosadili řádného ministra. Na zahraničí to mělo stejně ostrý spád. A propouštění se dotklo i dalších resortů — od práce a sociálních věcí po finance.
Agendy putují jako horký brambor
Nejde jen o to, kdo přijde o místo. Celé klíčové agendy se stěhují — někdy v rámci jednoho resortu, jindy úplně mimo něj. V době války na Ukrajině se z ministerstva obrany potichu přesouvá sekce průmyslové obrany — tedy celý zbrojařský průmysl — na ministerstvo průmyslu a obchodu. To upozornily servery Ekonomický deník a Neovlivní.cz.
A pak je tu případ protidrogového koordinátora Pavla Béma. Jeho agendu rozpustili z Úřadu vlády na nižší, resortní úroveň. Béma o jeho konci informovali pouhým SMS. Sám Béma přitom prozradil, že za celým krokem stojí mocná šéfka Babišova kabinetu Tünde Bartha.
Zmocněnci místo ministrů
Zatímco se ministerstva otřásají v základech, Babiš vesele vytváří nové pozice vládních zmocněnců. Filip Turek dostal na starost agendu Green Dealu, Jakub Landovský se stal zmocněncem pro plnění závazků NATO. Vypadá to nevinně — ale za tím stojí jasný vzorec.
Babiš si přes zmocněnce váže k sobě témata, nad kterými chce mít osobní kontrolu. Zároveň se tak zbavuje nepříjemných otázek novinářů — „to řeší zmocněnec“ je přece snazší odpověď než vysvětlování vlastní politiky.
Technokrat, který neumí řídit politiky
V celém chaosu se ukazuje jeden zásadní problém. Babiš celou kariéru budoval na hesle „nejsme jako politici, makáme“. Chtěl řídit stát jako firmu — efektivně, technokraticky, bez zbytečné politiky. Jenže stát není firma. A ministři nejsou zaměstnanci, které můžete vyhodit přes SMS.
Premiér neustále balancuje mezi snahou o efektivitu a mantinely politického mandátu. Výsledek? Mikromanagement, který dusí ministry. Překotná systemizace, která vyvolává nejistotu. A média plná zpráv o tom, pod kterými ministry se kýve židle.
Jedné věci se každá vláda bojí nejvíc
Není to opozice. Nejsou to novináři. Každá vláda se bojí jediné věci — ztráty kontroly nad vlastními lidmi. A přesně to se Babišovi děje. Ministři, kteří měli plnit jeho vizi zeštíhlení exekutivy, se místo toho topí v chaosu vlastních resortů. Agendy putují sem a tam. Klíčoví lidé se o svém odvolání dozvídají z SMS zpráv.
Půl roku. To je vše, co tato vláda potřebovala, aby se začala rozpadat zevnitř.
A co vy — všimli jste si ve svém okolí dopadů těchto změn? Sdílejte — tohle by měl vědět každý, koho se to týká.
Zdroje
