Obsah článku
Ingrid Honkala spolupracovala s NASA, získala doktorát z mořských věd a celý život se pohybovala ve světě tvrdých dat. Přesto tvrdí něco, co věda zatím neumí vysvětlit — třikrát prý zemřela a pokaždé zažila totéž.
Poprvé jí byly dva roky
Kolumbijská Bogota, začátek 70. let. Malá Ingrid spadla do nádrže s ledovou vodou u rodinného domu. Začala se topit. Chůva, která ji měla hlídat, seděla vedle a poslouchala rádio. Ničeho si nevšimla.
„Pamatuji si šok z ledové vody a paniku, že nemůžu dýchat. Pak se ale stalo něco neuvěřitelného. Místo strachu přišel obrovský klid,“ popsala Ingrid pro Need To Know. V tu chvíli prý přestala vnímat vlastní tělo. Existovala jen jako čisté vědomí.
Viděla sama sebe — malé bezvládné tělíčko ve vodě. Žádný čas. Žádný strach. Žádné myšlenky. Jen hluboký pocit, že je všechno kolem propojené.
Matka to ucítila na dálku
To nejpodivnější ale teprve přišlo. Dvouletá Ingrid prý v tom stavu vnímala svou matku, která byla několik ulic daleko cestou do nové práce. „Pamatuji si, že jsem ji poznala a pomyslela si: to je moje maminka. A jako bychom spolu komunikovaly beze slov,“ řekla.
Matka se prý náhle otočila a běžela domů. Našla dceru v bezvědomí v nádrži s vodou. Když se o tom po letech bavily, matka údajně potvrdila, že všechny detaily odpovídaly realitě. Včetně toho, kde přesně se v tu chvíli nacházela.
Příběhy lidí, kteří prošli mezními okamžiky a vrátili se změnění, fascinují i mimo oblast spirituality. Podobně silný osud měla třeba nositelka dvou Nobelových cen, která v mládí trpěla hladem.
Učení pro ni nebylo učení — jen vzpomínání
Ingrid tvrdí, že po této zkušenosti se její mysl změnila. „Učení pro mě nebylo získávání nových informací. Měla jsem pocit, jako bych si jen vzpomínala na něco, co už dávno znám,“ popsala.
Postupně prý zažívala další spirituální momenty. Komunikovala s takzvanými „bytostmi světla“. Jako dítě kvůli tomu nezapadala mezi ostatní. „Měla jsem silný pocit propojenosti se vším kolem a ostatní děti tomu nerozuměly,“ přiznala.
Smrt číslo dvě a tři
Ve 25 letech havarovala na motorce. Ve 52 jí během operace prudce klesl tlak. Dvě další klinické smrti. A pocit? Pokaždé totožný — hluboký, absolutní klid.
„Smrt nepůsobí jako konec existence. Je to spíš přechod v pokračování vědomí,“ říká pětapadesátiletá vědkyně. Skeptici samozřejmě namítají, že jde o halucinace mozku v extrémním stresu. Ingrid je přesvědčená o opaku.
„To, čemu říkáme posmrtný život, nepůsobilo jako nějaké vzdálené místo. Spíš jako hlubší vrstva reality, která existuje mimo naše fyzické smysly,“ vysvětlila.
Věda a spiritualita nemusí stát proti sobě
Navzdory svým tvrzením vybudovala Ingrid Honkala kariéru, kterou by jí záviděl leckterý skeptik. Vystudovala mořské vědy. Získala doktorát. Spolupracovala s NASA i americkým námořnictvem.
Dlouho o svých zážitcích veřejně nemluvila. Teprve nyní, kdy vydává knihu, se rozhodla promluvit otevřeně. „Časem jsem pochopila, že věda a spiritualita nemusí stát proti sobě. Možná jen zkoumají stejnou záhadu z různých úhlů pohledu,“ dodala.
Příběhy, které zpochybňují to, co považujeme za jisté, mají zvláštní sílu. Podobně zarážející jsou třeba dokumenty o Mengelem, které měly zůstat zapečetěné až do roku 2071.
Co z toho plyne?
Věda zatím nemá jednoznačnou odpověď na to, co se děje s vědomím po smrti. Studie existují, názory se liší. Ingrid Honkala ale tvrdí jednu věc s naprostou jistotou — smrti se od svých dvou let nebojí.
Třikrát prošla tím, čeho se většina z nás děsí. A třikrát se vrátila s totožným pocitem. Klid. Světlo. Propojení.
Věříte jí? Nebo je to jen halucinace mozku na hraně? Napište nám do komentářů — zajímá nás váš názor.
Zdroje
