Obsah článku
Noc z 30. dubna na 1. května patří čarodějnicím a temným silám. Duchové zimy se prý naposledy pokoušejí ovládnout přírodu — a vy se můžete bránit něčím, co právě teď máte ve spíži.
Obyčejná sůl. Zní to směšně, ale naši předkové na ni spoléhali víc než na cokoliv jiného. Sypali ji na prahy dveří, do oken, ke krbu i ke komínu — všude tam, kudy mohlo zlo vstoupit do domu. Sůl měla zastavit vše nečisté. A nebyla jediným trikem, který se během filipojakubské noci používal.
Proč se právě dnes zapalují ohně
Oheň vždy přinášel světlo do temnoty a teplo do zimy. Proto se stal symbolem ochrany proti zlu. V noci, kdy se duben mění v květen, se tradičně zapalovaly vatry na kopcích. Jejich světlo mělo zahnat čarodějnice a kouř z nich prý očišťoval pole a zajišťoval úrodu.
Odvážlivci přes ohně přeskakovali. Kdo to zvládl, měl být po celý rok zdravý. Zajímavé je, že tento zvyk u nás není původní — přišel z Německa. V českých zemích se ohně tradičně zapalovaly o svatojánské noci 24. června, která platila za tu skutečně magickou. Valpuržinské ohně se ale postupně zabydlely i u nás.
Hořící košťata létala vzduchem — a tady je důvod
Lidé věřili, že se během filipojakubské noci slétávají čarodějnice na košťatech. Reakce? Vyráběli košťata z proutí a zapalovali je. Hořící košťata se házela do vzduchu — měla odhalit a zahnat letící čarodějnici.
Právě tohle se původně označovalo jako „pálení čarodějnic“. A má to temný podtext. Tento zvyk měl být odkazem na skutečné procesy s ženami, které byly za čarodějnice označeny — a doopravdy upáleny. Zakladatel Církve Satana provedl na vlastní dceři něco nemyslitelného — historie má plno příběhů, které nás dodnes mrazí.
Bylinky sbírané o půlnoci měly zvláštní sílu
Magie filipojakubské noci prý ovlivňovala i bylinky. Třezalka, pelyněk nebo černý bez — sbíraly se právě v tuto noc, protože měly být daleko mocnější než jindy.
Svazek bylinek se uvazoval nad dveře domu. Zlé síly pak nemohly vstoupit. Bylinky se také spalovaly — jejich kouř měl čarodějnice odehnat na dálku. Dívky si je vplétaly do věnečků do vlasů, protože věřily, že jim přinesou lásku a štěstí. A někdo si je dával pod polštář, aby měl klidné spaní a čarodějnice na něj nemohly.
Písek na prahu — chytrá past na čarodějnice
Naši předkové byli vynalézaví. Na práh domu sypali čerstvě posekanou trávu nebo písek. Proč? Čarodějnice prý musela před vstupem spočítat všechna stébla nebo zrnka písku. Teprve pak mohla jít dál. A protože jich byly tisíce, nikdy se nedopočítala.
Nad dveře se věšely křížky z větviček nebo z jeřabiny, která má prý proti zlu zvláštní moc. V některých oblastech se používaly i červené stužky — symbol života a ochrany. Okradl desítky žen o miliony. Jak to skončilo, nečekal nikdo — i dnes se lidé chrání před věcmi, které nečekají.
Hospodáři chránili i dobytek
Nejenom lidé potřebovali ochranu. Hospodáři obcházeli stáje se svěcenou vodou nebo do nich dávali uhlíky z ohně. Věřilo se, že to zabrání čarodějnicím zvířata uhranout.
Lidé navíc nosili v kapsách ochranné symboly — kousek svěcené křídy, hostii nebo trochu svěcené vody. Cokoliv, co mohlo vytvořit bariéru mezi nimi a temnými silami.
Smích jako zbraň proti zlu
A pak tu byl ještě jeden způsob ochrany, který stál úplně zadarmo. Smích. Lidé věřili, že veselí a dobrá nálada temné síly odpuzují. Kdo se smál, toho se zlo bálo. Možná v tom naši předkové měli víc pravdy, než si myslíme.
Dnes večer zkuste alespoň jedno — vysypte trochu soli na práh. I kdyby to nezahnalo žádnou čarodějnici, příběh velryby Timmy vám připomene, že svět je plný věcí, které nedokážeme vysvětlit.
A vy? Budete dnes v noci zapalovat oheň, nebo se spolehněte na sůl ve spíži? Napište nám do komentářů, jak filipojakubskou noc slavíte u vás doma.
Zdroje
