10 věcí, které mě ve stáří dělají nešťastnou: nikdy jsem si nemyslela, že to takto dopadne

0
(0)

Jan , 07. 11. 2025

Obsah článku

Když jsem měla 30, 40 nebo 50 let, věřila jsem, že stáří bude klidnou etapou života plnou odpočinku a radosti. Realita však není tak ideální, jak jsem si představovala. A i když se snažím žít pozitivně, některé věci mě dnes, ve 73 letech, opravdu bolí a ubírají mi radost ze života. Možná se v tom najdete také. Možná to cítíte podobně. A možná právě o tom je potřeba začít mluvit hlasitěji.

Osamělost

Přátelé postupně odcházejí, děti mají své životy a povinnosti. Často mám pocit, že jsem najednou navíc. Osamělost je tichý nepřítel stáří, který člověku dokáže ublížit mnohem víc než cokoli jiného.

Zhoršující se zdraví

Bolesti kloubů, únava, slabší zrak, lékaři a méně energie než dřív. Zdraví je dar, který oceníme nejvíce až ve chvíli, kdy o něj začínáme přicházet.

Finanční omezení

Měla jsem pocit, že si naspořím dost. Ale inflace, léky, nákupy i nečekané výdaje dokážou zaskočit. Je těžké užívat si život, když musíte přepočítávat každou korunu.

Technologie mě děsí a znejisťují

Svět je dnes jinde. Všechno přes počítač, telefon, aplikace. Co bylo dřív jednoduché, je dnes komplikované a stresující. Člověk má strach udělat chybu a být za ni potrestán.

Nedostatek úcty od mladších

Kdysi byla úcta k seniorům samozřejmostí. Dnes mám mnohokrát pocit, že starší lidé zajímají jen málokoho. A že jejich zkušenosti nikoho nezajímají.

Příliš rychlý svět kolem mě

Všechno se žene obrovskou rychlostí. Není čas na klid, zpomalení, pohodu. Já jsem vyrostla v době, kdy se žilo úplně jinak – pomaleji, lidsky, přirozeněji.

Ztráta blízkých lidí

Smrt je v pokročilém věku častým hostem. Přicházím o lidi, kteří tvořili můj svět. Každý odchod bolí a zanechává prázdno, které se už nedá ničím zaplnit.

Pocit zbytečnosti

Když jsem byla mladší, měla jsem pocit důležitosti. Dnes mám někdy pocit, že moje zkušenosti už nikdo nepotřebuje a že stáří pro okolí ztrácí hodnotu.

Omezená mobilita

Stačí obyčejná procházka a je z toho náročný úkol. Přitom touha poznávat svět, vidět nové věci a žít aktivně stále uvnitř existuje, jen tělo už tolik neslouží.

Strach z budoucnosti

Co přijde dál? Budu nemocná? Budu odkázaná na ostatní? Nevědomost je těžká a mnohokrát velmi děsivá.

Závěr

Přestože stáří přináší mnoho výzev, snažím se hledat malé radosti a vážit si momentů, které mám. Vnoučata, příroda, kniha, šálek čaje, obyčejný hezký den – to vše může být důvod k úsměvu. Pokud se v tom poznáváte, nejste v tom sami. Mluvme o tom. Sdílejme. Buďme si vzájemnou oporou.