Obsah článku
Představte si, že přijdete do cukrárny a na pultu na vás místo klasických věnečků a ovocných dortů čekají dokonalé repliky balistických raket, tanků a raketometů – všechno z cukru, marcipánu a krému. V Severní Koreji to není vtip, ale běžná součást gastronomické kultury.
Když cukrářství slouží státní ideologii
Severní Korea je země plná kontrastů. Na jedné straně miliony lidí trpí nedostatkem potravin, na straně druhé státní cukrárny v Pchjongjangu produkují dorty, které by svou precizností zahanbily lecjakou evropskou cukrárnu. Jenže místo květinových motivů nebo čokoládových ozdob tu najdete vojenskou techniku v jedlé podobě.
Fotografie, které unikly ze země díky zahraničním novinářům a diplomatům, ukazují dorty ve tvaru mezikontinentálních balistických raket Hwasong, tanků, raketometů i vojenských letadel. Některé z nich mají úžasnou úroveň detailů – od miniaturních kol podvozku až po věrně zachycené hlavice střel. Vše vyrobené z jedlých materiálů.
Proč právě zbraně na dortech?
Pro západního člověka zní představa dortu ve tvaru rakety absurdně. V severokorejském kontextu to ale dává smysl – pokud chápete, jak tamní režim funguje. Vojenská síla je v KLDR prezentovaná jako zdroj národní hrdosti. Stát provozuje politiku „songun“, tedy přednosti armády ve všech oblastech života. A jídlo není výjimkou.
Dorty s vojenskou tematikou se objevují především na státních oslavách, výročích založení armády, narozeninách vůdců a při vojenských přehlídkách. Slouží jako jedlá propaganda – připomínají občanům, že vojenská moc země je důvodem k oslavě, nikoliv k obavám.
Zajímavé je, že severokorejská státní televize tyto cukrářské výtvory pravidelně ukazuje v hlavním zpravodajství. Cukráři, kteří je vyrábějí, jsou prezentováni jako vlastenci, kteří svým řemeslem slouží vlasti.
Cukrářské mistrovství na světové úrovni
Ať už si o motivaci myslíte cokoliv, z čistě řemeslného hlediska jde o pozoruhodnou práci. Severokorejští cukráři zvládají techniky, které vyžadují roky praxe. Modelování z fondánu, práce s izomaltovým sklem, airbrush technika na jedlých površích – to vše na úrovni, která by obstála v mezinárodních soutěžích.
V Pchjongjangu existuje specializovaná cukrářská škola, kde se budoucí mistři cukráři učí nejen klasické techniky, ale také právě vytváření propagandistických motivů. Absolventi nastupují do státních podniků, kde pracují na zakázkách pro stranické a vojenské akce.
Pokud vás zajímá, jak se kreativita projevuje i v našich končinách, podívejte se třeba na to, jak jeden Čech vymyslel omáčku, která mění chuť potravin na pizzu – inovace v jídle totiž nezná hranice, i když ta severokorejská je poněkud specifická.
Co dalšího najdete v severokorejských cukrárnách
Dorty ve tvaru zbraní jsou jen špička ledovce. Severokorejské cukrárny nabízejí celou škálu produktů, které by v Evropě působily přinejmenším nezvykle:
Dorty s portréty vůdců – Kim Ir-sen a Kim Čong-il se objevují na narozeninových dortech vyrobených z jedlého tisku nebo ručně malovaných potravinářskými barvami. Zacházení s těmito dorty podléhá přísným pravidlům – například se nesmí krájet přes obličej vůdce.
Dorty ve tvaru státních symbolů – vlajky, monumenty, mapy Korejského poloostrova (samozřejmě sjednoceného). Oblíbený je motiv hory Pektu, posvátného místa severokorejské mytologie.
Propagandistické bonbóny a sušenky – i drobné cukrovinky nesou hesla a symboly. Balicí papírky bonbónů obsahují patriotické slogany.
Stinná stránka sladkého průmyslu
Je třeba zmínit i druhou stranu mince. Zatímco pchjongjanské elity si mohou dopřát propracované dorty, většina severokorejské populace má k sladkostem přístup velmi omezený. Podle odhadů OSN trpí podvýživou přibližně 40 % obyvatel země. Cukr, máslo a mouka – základní suroviny pro pečení – jsou mimo hlavní město obtížně dostupné.
Luxusní cukrářské výrobky tak existují v jakési paralelní realitě, oddělené od každodenního života běžných Severokorejců. V provincích lidé vaří z toho mála, co mají k dispozici, a tradiční korejské recepty přizpůsobují dostupným surovinám. Mimochodem, schopnost improvizovat v kuchyni s omezenými prostředky je umění samo o sobě – některé osvědčené kuchyňské triky od babiček fungují bez ohledu na zeměpisnou šířku.
Tradiční korejská kuchyně vs. propagandistické cukrářství
Korejská kulinářská tradice je přitom neuvěřitelně bohatá a pestrá. Fermentované přílohy jako kimči, rýžové koláčky tteok, sladké fazolové pasty – to vše patří ke korejskému dědictví, které sdílejí obě části poloostrova.
V Severní Koreji se ale i tradiční pokrmy staly nástrojem propagandy. Státní média pravidelně informují o tom, jak vůdce Kim Čong-un osobně dohlíží na kvalitu potravin a vyvíjí nové recepty. Podle oficiálních zdrojů údajně navrhl i několik typů bonbónů a sušenek.
Srovnání se středoevropskou kuchyní je fascinující – zatímco u nás jídlo spojuje lidi kolem rodinného stolu (vzpomeňte třeba na to, jaké byly hospody v 80. letech), v KLDR plní jídlo ještě další, zcela odlišnou funkci.
Co o zemi prozradí její dorty
Říká se, že chcete-li poznat kulturu, podívejte se, co lidé jedí. U Severní Koreje to platí dvojnásob. Dorty ve tvaru raket jsou vlastně dokonalou metaforou celého státu – na povrchu impozantní, technicky zdatné, ale ve své podstatě sloužící účelu, který s radostí z jídla nemá nic společného.
Pro nás je to připomínka, že jídlo není jen výživa. Je to kultura, komunikace, a bohužel někdy i politika. A také důkaz, že cukráři dokážou vyrobit z mouky, cukru a másla opravdu cokoliv – otázka je jen to, jestli by měli.
Až si příště budete péct obyčejný dort k narozeninám, oceňte tu svobodu. Svobodu udělat si prostě takový dort, jaký chcete – třeba klasický s ovocem, třeba s čokoládou, třeba ve tvaru auta pro malého kluka. Hlavně ať chutná a ať u něj sedí ti správní lidé.
