Obsah článku
Paní Patricie z Mníšku pod Brdy nikdy v životě nevzala cigaretu do ruky. Přesto jí lékaři před čtyřmi lety sdělili diagnózu, které se nejvíc obávala: rakovina plic, a rovnou ve čtvrtém – nejpokročilejším – stadiu. Nádor se mezitím stihl rozšířit do kostí i do mozku. Dnes ale tato laserová fyzička chodí do práce a nemoc ji v každodenním životě prakticky neomezuje. Jak je to možné?
Všechno začalo špatným dýcháním v horách
První náznak, že něco není v pořádku, přišel zdánlivě nevinně. Na dovolené v Dolomitech si jednapadesátiletá Patricie poprvé všimla, že se jí hůř dýchá. Připisovala to výšce, námaře, možná jen kondici. Jenže potíže nezmizely – o několik měsíců později přibyl kašel, a tak navštívila svou praktickou lékařku.
Ta ji poslala na rentgen plic. Snímek odhalil stín, jehož původ nebyl jasný. Následovalo kolečko dalších vyšetření a půl roku nejistoty. Po šesti měsících od prvních příznaků Patricii lékaři sdělili diagnózu: rakovina plic, stadium čtyři.
Šok pro ženu, která nikdy nekouřila
„Pro mě jako nekuřačky to byl naprostý šok,“ vzpomíná Patricie. Rakovina plic je v povědomí lidí stále silně spojována s kouřením, a právě proto ji jako nekuřačka mezi svými obavami sice měla, ale čekala ji nejméně ze všeho.
Zpráva přišla v době, kdy byl mladší syn na přijímacích zkouškách na střední školu a starší těsně před maturitou. „Ani jsem nevěděla, jestli se jí dožiju,“ popsala Patricie, jak dramaticky se tehdy její svět překlopil. Rakovina plic přitom skutečně nepostihuje jen kuřáky – podle dostupných dat pětina pacientů s tímto onemocněním nikdy kouřit nezačala. Rizikovými faktory mohou být například radon v panelových domech nebo dlouhodobé vystavení látkám ve znečištěném vzduchu.
Genetické testování otevřelo dveře k cílené léčbě
Zlom přineslo genetické vyšetření vzorku nádoru odebraného při biopsii. Ukázalo, že Patricie má mutaci označovanou jako ALK+. To je zásadní informace: na tento konkrétní podtyp nádoru existuje biologická, tzv. cílená léčba. Lékaři z pražské Fakultní Thomayerovy nemocnice ji nasadili a Patricie ji užívá dodnes – ve formě každodenních tablet.
Výsledky přišly postupně, ale přišly. Onemocnění ustoupilo, metastázy vymizely a pacientka je v remisi. „Nikdo neví, jak dlouho vydrží, ale léčba mi umožnila žít běžným životem a chodit do práce,“ říká. Genetické testování nádorů plic je v Česku dostupné a hrazené zdravotními pojišťovnami, takže pokud se podobná mutace u pacienta prokáže, cesta k moderní léčbě je otevřená.
Rodina jako záchranná síť
Vedle lékařů sehrála klíčovou roli rodina. Manžel Patricii doprovázel na všechna vyšetření a vzal na sebe praktické starosti každodenního života. Starší syn, tehdy čerstvě po maturitě a s novým řidičákem, ji vozil do nemocnice. Nebyla na to sama – a právě to podle ní rozhodovalo.
„Vezměte si k lékaři příbuzného, kamarádku, kohokoliv, o kom víte, že vás podpoří. Není možné si vše zapamatovat, zvládnout sám,“ doporučuje Patricie všem, kteří se ocitnou v podobné situaci. Onkologická léčba je náročná a běh na dlouhou trať – sdílená zátěž je lehčí než nesená o samotě.
Kde hledat pomoc a na co si dávat pozor
Patricie se dnes angažuje v organizacích Hlas onkologických pacientů a Šance pro plíce. Obě sdružení nabízejí pacientům i jejich blízkým prostor pro sdílení zkušeností a praktickou podporu během léčby.
Její hlavní vzkaz je přímočarý: potíže s dýcháním nepodceňujte a zajděte k praktickému lékaři. A choďte na pravidelné preventivní prohlídky, které praktici nabízejí každé dva roky. U onkologických onemocnění může včasné zachycení rozhodovat doslova o dnech.
