Obsah článku
Kateřina Kekelová se probudila z narkózy po císařském řezu a první otázka, kterou dokázala ze sebe dostat, byla: Je Natálka v pořádku? Odpověď nepřišla. Až hluboko v noci za ní přišla lékařka se zprávou, že se holčičku podařilo – slovy lékařky – „nahodit zpátky“.
Natálka se narodila ve 28. týdnu těhotenství, tedy o dvanáct týdnů dříve, než měla. Porod proběhl akutním císařským řezem. Bezprostředně po narození holčička nedýchala, musela být resuscitována. Prodělala těžkou sepsi a krvácení do mozku. Než se její maminka stačila probrat z anestezie, Natálku odvezli na novorozeneckou jednotku intenzivní péče.
Maličká a oteklá – maminka mohla jen stát a doufat
Natálka ležela v inkubátoru napojená na přístroje, které za ni dýchaly. Kolem jejího vyhřívaného lůžka chodili lékaři a sestry potichu, ze všech stran pípaly monitory. Kateřina stála vedle a nedokázala udělat to jediné, co instinktivně chtěla – vzít dceru do náruče.
„Byla tak maličká a oteklá. Chtěla jsem ji přitisknout k sobě a říct jí, že už bude dobře. Nemohla jsem. Mohla jsem jen stát, dívat se a doufat, že přežije další den,“ popsala mama své pocity.
Každý den přesto za dcerou docházela. Četla jí, mluvila na ni, opakovala jí, že je statečná. A každý večer usínala se strachem, co přinese ráno. „Budila jsem se s jedinou myšlenkou: ať tam ještě je. Ať dýchá. Ať přežije,“ říká Kateřina.
Příchod domů přinesl úlevu i nový strach
Když přišel den, kdy mohla Natálku konečně odvézt domů, Kateřina cítila úlevu i hrůzu zároveň. V nemocnici byli kolem holčičky odborníci schopní okamžitě zasáhnout. Doma tato síť zmizela.
„První noc jsme s Natálčiným tatínkem téměř nespali. Poslouchali jsme každý její nádech, sledovali každý pohyb a báli se ticha,“ vzpomíná na ty první dny v domácím prostředí.
Nejkritičtější období přečkali. Natálce je dnes rok a tři měsíce. Jenže její vývoj odpovídá spíše půlročnímu miminku – psychomotorický vývoj je výrazně opožděný, nesedí, neleze ani se neplazí. Obtížně fixuje oči, nosí brýle a trpí epilepsií.
Každý den rehabilitace, léky a cesta za specialisty
Natálčin den je plný povinností, které by většina rodin s ročním dítětem neznala. Cvičení, rehabilitace, léky, pravidelné kontroly u specialistů. Kateřina nepřestává hledat každou možnost, která by mohla dceři pomoci k plnohodnotnějšímu životu.
Problémem je vzdálenost. Řada potřebných terapií a odborníků se nenachází v jejich blízkosti. Bez spolehlivého auta jsou mnohá vyšetření prakticky nedostupná. Proto Kateřina pro Natálku založila sbírku na dobročinné platformě Donio. Jejím hlavním cílem je pořízení vozidla, které rodině umožní pravidelně dojíždět za lékaři, na rehabilitace a vyšetření. Vybrané prostředky mají pokrýt také rehabilitační pomůcky a další výdaje spojené s péčí o holčičku.
Přispět libovolnou částkou lze přímo ve sbírce na platformě Donio.
