Obsah článku
Na hradě Hukvaldy stojí přes 400 let stará studna. Je hluboká 183 metrů — a přesto v ní nikdy nenašli ani kapku vody. Jak je to možné a co se na jejím dně vlastně skrývá, šokuje i odborníky.
Představte si, že kopete studnu. Metr za metrem. Deset, padesát, sto metrů pod zem. Jste v hloubce 183 metrů a pořád nic. Ani kapka. Přesně to se stalo na hradě Hukvaldy na Frýdecko-Místecku. A to, co stavitelé vymysleli jako řešení, by dnes obdivoval i moderní inženýr.
Studna, která stála víc než celý hrad
Roku 1540 padlo rozhodnutí — hrad potřebuje vlastní zdroj vody. Hukvaldy totiž stojí na 150 milionů let starém flyši, hornině, která vodu jednoduše neudrží. Lidé na hrad museli tahat pitnou vodu v sudech a vědrech z pramene zvaného Bílá studna. Ten ležel asi 330 metrů daleko a hluboko pod prudkým svahem. O hradě se říkalo, že voda je tu dražší než víno.
Hloubení studny začalo a trvalo roky. Nejprve kopali vězni — což se podepsalo na kvalitě prvních metrů. Pak přišli italští mistři, kteří s renesanční přesností zvládli asi 50 metrů. Zbytek dokončili kutnohorští havíři, tehdejší absolutní hornická elita.
Podle dochovaných záznamů vyšla studna o krejcar dráž než výstavba celého hradu. A výsledek? Ani kapka vody. V hloubce 183 metrů narazili na sucho.
Geniální řešení, které mělo zůstat tajemstvím
Stavitelé se nevzdali. Od samotného dna studny vyrazili podzemní štolu dlouhou zhruba 300 metrů. Ta přiváděla vodu ze Sklenovského potoka přímo do studny. Řešení bylo zoufalé — ale geniální.
Bývalý báňský inspektor a geolog Radúz Klika, který strávil stovky hodin studiem archivů, plánů i terénu, nad přesností štoly žasne. „Štola je tak přesná, jako by měli laser,“ popsal. Měří přibližně 1 × 2 metry a ústí přesně do čtvrtiny kruhu studny.
Podzemní přívod vody byl přísně střeženým tajemstvím. Pokud by se o něm dozvěděli obléhatelé, stačilo by hodit mrtvé tělo do ústí štoly — a celý hrad by zůstal bez vody. Vchod od potoka proto pečlivě maskovali. Podobné utajování klíčových míst se táhne celou historií — třeba i příběh celníků, kteří na letišti objevili něco skrytého pod oblečením, ukazuje, jak důmyslně dokážou lidé věci schovávat.
Světový unikát, ke kterému nemá nic srovnání
Radúz Klika svůj objev s nadsázkou přirovnává k nalezení Tutanchamonovy hrobky. „Je skutečně unikátní. Nic podobného nikde jinde neexistuje,“ řekl. V Německu sice existuje studna hluboká asi 190 metrů, ta je ale vytesaná do skály. Hukvaldská je celá roubená z kamenů — a právě to z ní dělá světový unikát.
Lidé do studny po staletí házeli kameny a mince, aby si ověřili, jestli je opravdu bezedná. Jedna z místních pověstí vypráví o bohatém turistovi, kterému při naklánění spadly dovnitř drahé hodinky. Prý když se zaposloucháte, stále je slyšíte tikat.
Hrad s historií sahající do 13. století
Hukvaldy patří k nejstarším a největším hradům u nás. Založil je kolem roku 1240 šlechtic Arnold z Huckeswagenu, který sloužil králi Přemyslu Otakarovi I. Později hrad vlastnili olomoučtí biskupové. Staletí slávy ale ukončil ničivý požár v roce 1762, který zpečetil i osud slavné studny.
Zajímavé příběhy z českých krajin se objevují stále — třeba i tradice spojené s Filipojakubskou nocí ukazují, jak hluboce je naše historie prorostlá tajemstvím a zvyky, o kterých mnozí nemají ani tušení.
Co zůstává na dně
Na dně studny v hloubce 183 metrů leží staletí lidské zvědavosti. Kameny, mince, možná i ty pověstné hodinky. Ale hlavně tam zůstává důkaz něčeho, co překonává představivost — stavitelé před 400 lety dokázali bez jakékoli moderní technologie vytvořit dílo, které nemá ve světě obdoby.
Příště, až budete projíždět kolem Hukvald, zastavte se. Podívejte se do té studny. A zkuste si představit, jak asi vypadal ten moment, kdy havíři v hloubce 183 metrů zjistili, že voda prostě nepřijde.
Znáte podobný příběh z vašeho okolí? Podělte se o něj v komentářích — tahle země skrývá víc tajemství, než si myslíme.
Zdroje
