Obsah článku
V nejhorší fázi mentální anorexie vážila Monika Timková pouhých 48 kilogramů. Moderátorka Naked Attraction na Prima a herečka o svém boji s poruchou příjmu potravy promluvila otevřeně – nejprve v podcastu Agáty Hanychové a poté v podcastu (ne)závislá. Mluvila bez příkras a s cílem: aby se o anorexii přestalo šeptat.
Kořeny sahají až do dětství
Díky terapii Timková postupně rozklíčovala, kde problém začal. Jako dítě měla silnější postavu a rodiče ji za to nepřehlédnutelně kritizovali – otec se jí například smál, že má velký zadek. Jenže podle toho, co na terapiích rozkrývá, největší dopad nakonec měl její vztah s matkou.
„Vztah k jídlu je přes špatný vztah s mámou. Čím víc chodím na terapie, tím víc to rozkrývám,“ řekla Timková. Porucha příjmu potravy podle ní funguje jako snaha zastavit nezdravý vzorec chování – jenže za cenu vlastního zdraví a bezpečí. „Blbé je, že to většinou děláš přes sebe a ohrožuješ se na životě,“ dodala.
Obsese jídlem, ne jeho nenávist
Jeden z nejsilnějších momentů jejího vyprávění bourá rozšířenou představu o tom, jak anorexie vypadá zevnitř. Timková sama nejedla – ale zároveň ráda vařila pro ostatní a jídlo ji fascinovalo natolik, že si prohlížela jeho fotografie a při vaření si alespoň dopřála jeho vůni.
„Lidé si myslí, že holky, které trpí poruchami příjmu potravy, nenávidí jídlo. Ale ono to je přesně naopak. Je to obsese. Ty furt jenom myslíš na jídlo,“ popsala v podcastu Agáty Hanychové. Myšlenky na jídlo prostupovaly každý den – ne touha jíst, ale neschopnost přestat o jídle přemýšlet.
Kamarádka, která to věděla jako jediná
Na terapii Timková nezačala chodit sama od sebe. Přivedla ji tam kamarádka Marie Doležalová – jako jediná věděla, co se děje, a přišla za ní s tím přímo. Timková nemoc dlouho tajila, styděla se za ni a nechtěla tím nikoho obtěžovat.
„Musím hrozně poděkovat mé kamarádce Marušce Doležalové, která to jako jediná věděla. Já to strašně dlouho tajila, protože jsem tím nikoho nechtěla otravovat. Nechtěla jsem na sebe anorexií upozorňovat, nechtěla jsem se o tom bavit, styděla jsem se za to. Ale Maruška za mnou přišla a řekla mi, že to ví,“ vzpomíná Timková. Právě tento moment byl zlomový.
Sto procent nikdy – a přesto dopředu
Timková si nedělá iluze. Říká přímo, že se anorexie pravděpodobně nikdy stoprocentně nezbaví. Terapie pro ni ale nejsou uzavřená kapitola – jsou průběžná práce na sobě, hledání vlastní cesty a porozumění vzorcům, které ji po léta limitovaly.
Tím, že o svých zkušenostech mluví veřejně, pomáhá bourávat stigma kolem poruch příjmu potravy. Téma, za které se sama léta styděla, teď otevírá právě proto, aby ho druzí nemuseli nést sami tak dlouho jako ona. Pokud se někdo ocitá v podobné situaci, odborná pomoc – ať už psycholog nebo psychiatr – je tím prvním krokem, který stojí za to udělat.
